CS/Prabhupada 0061 - Tělo je pytel z kůže, kostí a krve



Northeastern University Lecture -- Boston, April 30, 1969

Mí drazí chlapci a dívky, děkuji vám mnohokrát, že jste přišli na toto setkání. Rozšiřujeme toto hnutí pro vědomí Krišny, protože toto hnutí je velice potřebné po celém světě, a tento proces je velice snadný. To je jeho výhoda. Nejprve se snažte pochopit, co znamená transcendentální úroveň. Co se týče naších podmínek života, všichni jsme na různých úrovních. Nejprve se tedy musíme všichni dostat na transcendentální úroveň. Pak můžeme mluvit o transcendentální meditaci. V třetí kapitole Bhagavad-gíty najdeme, že každý z nás se v podmíněném životě nacházíme na jiné úrovni. Nejprve je indriyāṇi parāṇy āhur... (BG 3.42). V sanskritu, indriyāṇi. První věc je tělesné pojetí života. Každý z nás v tomto materiálním světě podléhá tomuto tělesnému pojetí života. Myslím indicky, "Jsem Ind." Vy si myslíte, že jste Američané. Někdo jiný si myslí, "Jsem Rus." Někdo další, "Jsem něco jiného." Každý si tedy myslí, že je toto tělo. To je jeden standard, jedna úroveň. Tato úroveň se nazývá smyslová úroveň, protože dokud jsme v tělesném pojetí života, myslíme si, že štěstí znamená smyslové uspokojování. Toť vše. Štěstí znamená smyslové uspokojování, protože tělo znamená smysly. Takže indriyāṇi parāṇy āhur indriyebhyaḥ paraṁ manaḥ (BG 3.42). Pán Krišna říká, že v hmotném pojetí života, neboli v tělesném pojetí života, jsou naše smysly velice silné. To se v současné době děje. Nejenom teď, ale už od samého počátku tohoto hmotného stvoření. Je to jako nemoc, toto vnímání, že jsme toto tělo. Šrímad-Bhágavata říká yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhiḥ (SB 10.84.13), "Kdokoli s tímto konceptem tělesného pochopení, kdo si myslí, že je toto tělo..." Ātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātu. Ātma-buddhiḥ znamená pojetí sebe sama jako tohoto pytle z kůže a kostí. Je to jako pytel. Toto tělo je pytel z kůže, kostí, krve, moči, stolice a mnoha dalších věcí. Chápete? My si ale myslíme, že "Já jsem tento pytel z kostí a kůže a moči a stolice. Taková je naše krása. Je to naše všechno."

Na toto téma existuje tolik pěkných příběhů...My ale ovšem nemáme tolik času tady. Přesto bych chtěl říct aspoň jeden krátký příběh, o jednom muži, jednom chlapci, který byl přitahován ke krásné dívce. Tato dívka ho odmítala, avšak chlapec na ní naléhal. V Indii si samozřejmě dívky udržují svou počestnost velice důsledně. Proto s tím ta dívka nesouhlasila. Pak řekla, "Dobrá, ať je po tvém. Přijď za mnou za týden." Dohodla si s ním schůzku, řekla mu, ať přijde v tu a tu hodinu. Ten chlapec byl tedy velice šťastný. A ta dívka po celých sedm dní brala nějaký druh projímadla, a celé dny a noci jen vyprazdňovala a vrhala, a všechny ty zvratky a výkaly shromažďovala do pěkné nádoby. Když nastal čas schůzky, chlapec přišel a ta dívka seděla u dveří. Chlapec se zeptal, "Kde je ta dívka?" A ona řekla, "To jsem já." "Ne, ne, to nejsi ty. Ty jsi tak ohavná. Má dívka byla tak krásná. Ty nejsi ona." "Ne, jsem to já, ale teď jsem oddělila svou krásu do různých nádob." "Jak to myslíš?" Ukázala mu tedy: "Toto je má krása, tyto výkaly a zvratky. To jsou její přísady." Pravda je, že i když je člověk mohutný nebo velmi krásný - pokud se bude několikrát za den vyprazdňovat, všechno se okamžitě změní.

Chtěl jsem tedy říci, jak se říká ve Šrímad-Bhágavatamu, že tento tělesný koncept života není příliš radostný. Yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke (SB 10.84.13).