CS/BG 16

The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.



Prabhupádovy výklady můžete vidět kliknutím na link verše

VERŠE 16.1-3: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nepřítomnost strachu, očišťování se, rozvíjení duchovního poznání, dávání milodarů, sebeovládání, konání oběti, studium Ved, askeze, přímost, nenásilí, věrnost pravdě, nepodléhání hněvu, odříkání, klid, nechuť k vyhledávání chyb, soucit se všemi živými bytostmi, oproštěnost od chamtivosti, mírnost, zdrženlivost, stálé odhodlání, síla, schopnost odpouštět, neochvějnost, čistota a oproštěnost od zášti a od prahnutí po úctě — tyto transcendentální rysy patří k lidem s božskou povahou, synu Bharaty.

VERŠ 16.4: Ó synu Pṛthy! Pýcha, povýšenost, ješitnost, hněv, hrubost a nevědomost jsou rysy osob s démonskou povahou.

VERŠ 16.5: Transcendentální vlastnosti vedou k osvobození, zatímco démonské vedou ke spoutanosti. Neznepokojuj se, synu Pāṇḍua, ty jsi se narodil s božskými vlastnostmi.

VERŠ 16.6: Ó synu Pṛthy, v tomto světě jsou dva druhy stvořených bytostí. Jeden se nazývá božský a druhý démonský. Božské vlastnosti jsem ti již podrobně popsal. Nyní ode Mě slyš o démonských.

VERŠ 16.7: Démoni nevědí, co se má a co nemá dělat. Nenajdeme u nich čistotu, náležité chování ani pravdu.

VERŠ 16.8: Říkají, že tento svět je neskutečný, nemá žádný základ a nevládne mu žádný Bůh. Vznikl prý z pohlavní touhy a nemá jinou příčinu než tento chtíč.

VERŠ 16.9: Na základě těchto závěrů se démoni, kteří ztratili sami sebe a postrádají veškerou inteligenci, zabývají neprospěšnými, strašnými činnostmi, určenými ke zničení světa.

VERŠ 16.10: Odevzdávají se neukojitelnému chtíči a jsou pohrouženi v samolibosti tvořené pýchou a falešnou slávou. Takto ovlivnění iluzí jsou stále oddáni nečisté práci a přitahují je pomíjivé věci.

VERŠE 16.11-12: Věří, že uspokojovat smysly je prvořadou nutností lidské civilizace, a proto je až do konce života sužuje nezměrná úzkost. Spoutáni sítí statisíců tužeb a propadající chtíči a hněvu si nezákonnými prostředky opatřují peníze na smyslový požitek.

VERŠE 16.13-15: Démon uvažuje: “Toto bohatství mám dnes a podle mých plánů získám ještě víc. Tolik mi patří nyní a v budoucnu toho bude stále přibývat. On je můj nepřítel a já jsem ho zabil — a své další nepřátele také zabiji. Jsem pán všeho, jsem poživatel, jsem dokonalý, mocný a šťastný. Jsem nejbohatší a mám příbuzné vznešeného původu. Nikdo není tak mocný a šťastný jako já. Budu konat oběti, dávat milodary a díky tomu se budu radovat.” Tak jsou tyto osoby ošálené nevědomostí.

VERŠ 16.16: Když jsou takto zmateni různými starostmi a spoutáni sítí iluzí, příliš ulpí na smyslovém požitku a klesají do pekla.

VERŠ 16.17: Samolibí a vždy nestoudní, oklamaní bohatstvím a falešným uznáním, někdy pyšně konají takzvané oběti, aniž by následovali jakákoliv pravidla.

VERŠ 16.18: Démoni, zmatení falešným egem, silou, pýchou, chtíčem a hněvem, projevují zášť vůči Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, dlícímu v jejich vlastních tělech a tělech ostatních, a hanobí skutečné náboženství.

VERŠ 16.19: Záštiplné a zlomyslné, nejníže stojící lidi, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů.

VERŠ 16.20: Ó synu Kuntī, znovu a znovu se tyto osoby rodí v démonských druzích a nikdy se ke Mně nemohou přiblížit. Postupně klesají do toho nejodpornějšího stavu bytí.

VERŠ 16.21: Do tohoto pekla vedou tři brány — chtíč, hněv a chamtivost. Každý zdravě uvažující člověk by se od nich měl odvrátit, neboť vedou k úpadku duše.

VERŠ 16.22: Člověk, který unikl těmto třem pekelným branám, provádí činy vedoucí k seberealizaci a tak postupně dosahuje nejvyššího cíle, synu Kuntī.

VERŠ 16.23: Ten, kdo se nestará o příkazy písem a jedná podle vlastního rozmaru, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani nejvyššího cíle.

VERŠ 16.24: Je tedy třeba pochopit, co je a co není povinnost, podle pravidel písem. Když je někdo zná, má jednat, aby mohl být postupně povznesen.