CS/Prabhupada 0124 - Měly by jsme přijímat slova duchovního mistra jako náš život a duši



His Divine Grace Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Gosvami Prabhupada's Disappearance Day, Lecture -- Los Angeles, December 9, 1968

V tomto životě byl tedy akhanda brahmačárím. Bhaktivinóda Thákura měl mnoho dalších synů a on byl jeho pátým synem. A někteří z jeho dalších bratrů se také neoženili. A můj Guru Mahárádža se také neoženil. Od dětství byl striktním brahmačárím, Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Mahárádža. A podstupoval velice těžká pokání, aby započal toto hnutí, světové hnutí. To bylo jeho poslání. Bhaktivinóda Thákura to tak chtěl. On, Bhaktivinóda Thákura, chtěl v roce 1896 představit toto hnutí pro vědomí Krišny zasláním své knihy Šrí Čaitanja Maháprabhu, Jeho života a učení. Díkybohu téhož roku jsem se narodil a Krišna to tak zaříidil, že jsme přišli do kontaktu. Já jsem se narodil v jisté rodině, můj Guru Mahárádža se narodil v jiiné rodině. Kdo mohl tušit, že u něj najdu útočiště? Kdo mohl tušit, že se vydám do Ameriky? Kdo mohl tušit, že vy američtí chlapci přijdete ke mně? Všechno to bylo zařízeno Krišnou. My nedokážeme pochopit, jak se tyto věci mohly udát. V roce 1936...Dnes je devátého prosince 1938 (rozuměj 1968). To znamená, že se to stalo před třiceti dvěma lety. Byl jsem zrovna v Bombaji kvůli obchodu. Z ničeho nic, nejspíš v tento den, někdy mezi devátým a desátým prosincem. V té době byl Guru Mahárádža trochu indisponován, a proto se uchýlil do Džagannátha Purí, na pobřeží. Napsal jsem mu tedy dopis, "Můj drahý mistře, tví ostatní žáci, brahmačárí, sannjásí, vykonávájí přímou službu tobě. Já jsem hospodář. Nemohu s tebou žít, nemohou ti dost dobře sloužit. Jsem tedy bezradný. Jak ti mohu posloužit?" Byl to jen nápad, přemýšlel jsem, jak mu sloužit, jak bych mu mohl nějak pořádně posloužit? Odpověď byla napsána třináctého prosince 1936. V tom dopise napsal, "Můj drahý ty a ty, s velkým potěšením jsem obdržel tvůj dopis. Myslím, že bys měl zkusit rozšířit toto hnutí v angličtině." Tak to napsal. "To bude pro tebe dobré a i pro lidi, kteří ti s tím pomohou." "A já si přeji..." To byl jeho pokyn. A pak ten samý rok, třicátého prvního prosince, to znamená těsně potom, co dva týdny před svým odchodem napsal tento dopis, nás opustil. Já jsem však vzal tento pokyn mého duchovního mistra velice vážně, nemyslel jsem si však, že musím udělat to a to. V tu dobu jsem byl hospodář. Krišna to však tak zaříidil. Snažíme-li se důsledně sloužit duchovnímu mistru, jeho pokynu, Krišna nám dá vše potřebné. To je to tajemství. Ačkoli jsem měl jen malé možnosti, nikdy by mě to nenapadlo, avšak vzal jsem to tak nějak vážně díky studiu komenáře Višvanáthy Čakravartího Thákury na Bhagavad gítu. V Bhagavad gítě je verš vyavasāyātmikā-buddhir ekeha kuru-nandana (BG 2.41), V souvislosti s tímto veršem Višvanítha Čakravartí Thákura říká ve svém komentáři, že bychom měli vzít slova našeho duchovního mistra jako naše všechno. Měli bychom se snažit vykonávat jeho pokyny, specifické pokyny duchovního mistra, velice neochvějně, bez ohledu na náš osobní prospěch či ztrátu. Zkusil jsem to tedy tak nějak v tomto duchu. On mi tedy dal všechno potřebné k tomu, abych mu sloužil. Věci se udály tak, že v tomto pozdním věku jsem dorazil do vaší země, a vy také berete toto hnutí vážně, snažíte se ho pochopit. Teď máme i pár knih. Toto hnutí má tedy jisté základy. Při příležitosti výročí odchodu mého duchovního mistra, stejně jako já se snažím vykonat jeho vůli, podobně vás také prosím, abyste vykonávali ten samý pokyn skrze mou vůli. Já už jsem starý, mohu odejít v jakoukoli chvíli. Takový je zákon přírody. To nikdo nezastaví. Na tom není nic úžasného, ale já na vás naléhám v tento příznivý den odchodu mého Guru Mahárádži, abyste aspoň do určité míry pochopili podstatu tohoto hnutí pro vědomí Krišny. Měli byste se snažit ho šířit dál. Lidé trpí kvůli nedostatku tohoto vědomí.