CS/Prabhupada 0291 - Nechci být podřízený, nechci se klanět, To je vaše nemoc



Lecture -- Seattle, September 30, 1968

Prabhupáda: Ano?

Mladík: Můžete mi vysvětlit ještě jednou to odevzdání se?

Tamāla Krišna: Vysvětlit ještě jednou odevzdání se.

Prabhupāda: Odevzdanost se, to je jednoduché. Vy jste podřízení. Vy nechápete, co je podřízenost? Je to velmi těžké? Nejste někým podřízeným?

Mladík: No, ano, myslím, že byste mohli říct, že jsem byl.

Prabhupáda: Ano. Musíte. Všichni. Všichni musí být podřízený, v podřízenosti.

Mladý muž: To znamená, že v duchovním slova smyslu se necítím podřízený ...

Prabhupāda: V první řadě pochopte co je duchovní život, a pak ... V duchovním smyslu jste také podřízení protože vaše povaha je být podřízení. Duchovní, co myslíte tím, duchovní a materiální?

Mladík: No, tak jak moje tělo je na určitém místě a čase a všechny tyto (nejasný) Když budu mít práci, tak jsem podřízený mému šéfovi, ale skutečná, moje úplná bytost, moje skutečná bytost, moje vnitřní bytost není ... Nemyslím si, že jsem podřízený mému šéfovi. Myslím si, že bychom byli více či méně rovnocenní. V dočasném smyslu ...

Prabhupāda: Ano. Toto vědomí je velmi pěkné, že se cítíte nespokojený být podřízen svému šéfovi. Není to tak?

Mladík: Ne, to není správné.

Prabhupāda: Tak potom?

Mladík: Já ne obzvlášť ...

Prabhupāda: Leckdo.

Mladík: Já si nemyslím, že ... Když už mluvíme o tomto konkrétním incidentu, to není nutně pravda, že jsem byl závistivý vůči tomu chlapíkovi, protože byl nade mnou. Ale já jen prostě cítím, že jako bytosti jsme si více či méně všichni rovni. Myslím, víte, že je to tak trochu filozofie, kterou mám. Nemám pocit, že se musím někomu klanět, a nemám pocit, že by se měl někdo klanět mně.

Prabhupāda: Proč? Proč? Proč se neklanějí? Proč?

Mladík: Protože nemám pocit, že bych mu něco dlužil, nebo že on dluží něco mně.

Prabhupāda: Tak to je nemoc. My jsme nuceni klanět se, a myslíme si, že "Mně se nelíbí klanět se." Toto je nemoc.

Mladík: On mě nenutil klanět se.

Prabhupāda: Ano.

Mladík: On mě nenutil dělat cokoliv. Jsem jen trochu tam a on je to trochu tam.

Prabhupāda: Ne. Pouze se snažte pochopit. Toto je velmi pěkná otázka .. Říkáte, že "Já se nechci klanět." Není to tak?

Mladík: To je v podstatě pravda, ano.

Prabhupāda: Ano. Proč?

Mladík: Protože nemám pocit, že jsem horší než ...

Prabhupāda: Tak to je nemoc. Diagnostikoval jste své vlastní onemocnění. To je nemoc materialismu. Všichni si myslí, že "já chci být pánem, já se nechci klanět." Všichni si myslí, nejen vy. Jen se snažte, nechte mě to dokončit. To je onemocnění, materiální onemocnění. V první řadě se snažte pochopit. To není vaše nemoc, nebo moje nemoc. Toto je nemoc každého z nás, to, že: "Proč se mám klanět? Proč se mám stát podřízeným? " Ale příroda nutí, abych se stal podřízeným. A kdo se chce setkat se smrtí? Proč lidé umírají? Můžete na to odpovědět?

Mladík: Proč lidé umírají?

Prabhupáda: Ano. Nikdo nechce zemřít.

Mladík: Myslel jsem, že je to biologické ...

Prabhupāda: Jen se snažte pochopit. Kdo je tady ... To znamená biologickou sílu. Vy jste podřízení biologii. Tak proč říkáte, že jste nezávislí?

Mladík: No, mám pocit, že jsem ...

Prabhupāda: To cítíte nesprávné. To je můj bod. To je vaše nemoc.

Mladík: Cítím se osamělý?

Prabhupáda: Ano, nesprávné.

Mladý muž: Nesprávné?

Prabhupāda: Ano. Vy jste podřízení. Musíte se poklonit. Když je tam smrt, tak nemůžete říct, "Oh, já se ti nepodřizuji." Proto jste podřízený.

Mladík: Jsem podřízený Bohu, ano.

Prabhupāda: Ne, ne, ne ... Zapomeňte na Boha. Právě teď mluvíme o zdravém rozumu.

Mladík: Krišna ... já ne ...

Prabhupāda: Ne. Nemluv o Krišnovi. To je velmi daleko. Prostě se snažte pochopit, že nechcete zemřít, proč jste nuceni umřít?

Mladík: Proč jsem nucen umřít?

Prabhupāda: Ano. Protože jste podřízený.

Mladík: Och, ano.

Prabhupāda: Ano. Pak pochopíte svou pozici, že jste podřízený. Nemůžete prohlásit, že "Jsem volný, já nejsem podřízený." Pokud si přejete, že "Já nechci být podřízení, nechci se klanět," to je vaše nemoc.

Mladík: Co chcete, abych ... Co ...

Prabhupāda: No, v první řadě snažte se pochopit vaši nemoc. Pak vám předepíšeme lék.

Mladík: Cítím nesprávné, oukej, ale komu se mám, nebo čemu ... Čemu přesně se mám klanět, myslím tím ...

Prabhupāda: Klaníš se všemu. Klaníte se smrti, klaníte se nemoci, klaníte se stáří. Klaníte se tolika věcem. Vy jste přinucen. A stále si myslíte, že "Nemůžu se klanět, já to nemám rád." Protože říkáte: "Nelíbí se mi to," a proto jste přinuceni. Musíte se sklonit. Proč zapomínáte n své postavení? To je naše nemoc. Proto dalším procesem je to, že "Jsem nucen se klanět." Nyní musíme zjistit, "Kde budu šťastný i když se budu klanět?" To je Kṛṣṇa. Váš klanění se nezastaví protože vy jste na to předurčen. Ale pokud uctíváte Krišnu a Kṛṣṇovho zástupce, tak budete šťastný. Vyzkoušejte to. Musíte se sklonit. Pokud se neklaníte Krišnovi a Jeho zástupci, pak budete nuceni sklonit se před něčím jiným, māyā. To je vaše postavení. Nemůžete být volný v každém okamžiku. Ale budete se cítit ... ... Stejně jako dítě se klaní dvacet čtyři hodin svým rodičům. Ono je šťastné. Ono je šťastné. Matka říká: "Mé drahé dítě, prosím, pojď dolů, sedni si tady dole." "Ano." Ono je šťastné. Toto je povaha .. Jednoduše musíte hledat, kde se musíte klanět, to je všechno. To je Kṛṣṇa. Nemůžete zastavit klanění se, ale musíte vidět kde se máte sklonit. To je vše. Pokud si myslíte, že "Nebudu se klanět nikomu. Jsem nezávislý," pak trpíte. Jednoduše budete muset hledat správné místo, kde se máte sklonit. To je vše. Dobře. Zpívejte.