CS/Prabhupada 0068 - Každý musí pracovat

Revision as of 08:00, 21 April 2015 by YamunaVani (talk | contribs) (Created page with "<!-- BEGIN CATEGORY LIST --> Category:1080 Czech Pages with Videos Category:Prabhupada 0068 - in all Languages Category:CS-Quotes - 1975 Category:CS-Quotes - Lec...")
(diff) ← Older revision | Latest revision (diff) | Newer revision → (diff)


Invalid source, must be from amazon or causelessmery.com

Lecture on SB 6.1.45 -- Laguna Beach, July 26, 1975

Nitáj: "Podle míry našich zbožných či bezbožných činností vykonaných v tomto životě, budeme muset nést následky těchto našich činností, ať už to znamená že si budeme užívat, či že budeme trpět."

Prabhupáda:

yena yāvān yathādharmo
dharmo veha samīhitaḥ
sa eva tat-phalaṁ bhuṅkte
tathā tāvad amutra vai
(SB 6.1.45)

U předchozího verše jsme rozebírali, dehavān na hy akarma-kṛt. Každý, kdo má toto hmotné tělo, musí pracovat. Každý musí pracovat. V duchovním těle také musíte pracovat. V hmotném těle musíme také pracovat. Hybným principem je totiž duše - duše je živá síla - a tak je činná. Živé tělo znamená tělo v pohybu. Je tam činnost. Nemůže jen tak nečinně sedět. V Bhagavad-gítě se říká, "Nemůže být v klidu dokonce ani na malou chvíli." Takový je příznak živé bytosti. Tato činnost se děje podle toho, jaké máme tělo. Třeba pes běhá a člověk také běhá. Člověk si ale myslí, že je velice civilizovaný, protože dokáže "běhat" pomocí automobilu. Člověk i pes běží, avšak člověk má takový typ těla, díky kterému dokáže vyrobit automobil či kolo, a může se pak pohybovat na tomto stroji. Myslí si, "Dokážu se pohybovat rychleji než tento pes, a proto jsem civilizovaný." Takové je smýšlení v dnešní době. Lidé neví, že je jedno, jestli se pohybujete rychlostí padesát mil či pět mil či pět tisíc mil nebo pět miliónů mil za hodinu. Vesmír je nekonečný. Ať je vaše rychlost jakákoli, nestačí to. Pořád to není dost.

To není žádný život, myslet si, že jen proto, že se dokážete pohybovat rychleji než pes, jste civilizovaní.

panthās tu koṭi-śata-vatsara-sampragamyo
vāyor athāpi manaso muni-puṅgavānāṁ
so 'py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
(Bs. 5.34)

Naše rychlost....Proč vůbec rychlost? Chceme být někde brzo, a tak se snažíme být rychlí. A ten pravý cíl, kam se máme dostat, je Góvinda, Višnu. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇu. Lidé se pohybují různými rychlostmi, ale nevědí, co je jejich cílem. Jeden z největších básníků naší země, Rabíndranáth Thákur, napsal jeden článek - já jsem ho četl - když byl v Londýně. Ve vaší zemi, v západních zemích, auta a další..., pohybují se velkou rychlostí. Rabíndranáth Thákur byl básník. Napadlo ho, "Tato země patřící Angličanům je tak malá, a pohybují se tak rychle, že musí brzo spadnout do oceánu." Takto to poznamenal. Proč se pohybují tak rychle? Podobně my se pohybujeme tak rychle a jedeme do pekla. To je naše postavení, protože nevíme, jaký je náš cíl. Pokud nevíme, kam jedeme, a snažíme se řídit auto v plné rychlosti, co z toho vznikne? Výsledkem bude katastrofa. Musíme vědět, proč se pohybujeme. Tak jako řeka se pohybuje silným proudem, teče, ale jejím cílem je moře. Když řeka dosáhne moře, už nemá žádný další cíl. My podobně musíme vědět, co je náš cíl. Cílem je Višnu, Bůh. My jsme nedílné součásti Boha. My jsme... Nějak se stalo, že jsme poklesli do tohoto hmotného světa. Proto naším cílem života je jít zpátky domů k Bohu. To je náš cíl. Nemáme žádný jiný cíl. Naše hnutí pro vědomí Krišny nás tedy učí, jak si vytyčit cíl života. A co je tím cílem života? Jít zpátky domů k Bohu. Vy se teď pohybujete na jinou stranu, na opačnou stranu, směrem do pekla. To není naším cílem. Jděte touto pravou cestou, zpátky k Bohu. To se snažíme šířit.