CS/Prabhupada 0002 - Civilizace šílenců
Lecture on SB 6.1.49 -- New Orleans Farm, August 1, 1975
Harikeśa: Překlad... "Stejně, jako spící člověk ve snu jedná podle těla, které se projeví v jeho snu, nebo považuje toto tělo za sebe sama, podobně tento člověk považuje tělo, ve kterém se nachází, za sebe sama. Toto tělo získal podle svého předchožího zbožného či bezbožného života a sám není schopen poznat svůj předchozí či budoucí život." Prabhupāda [SB 6.1.49]: yathājñas tamasā (yukta) upāste vyaktam eva hi na veda pūrvam aparaṁ naṣṭa-janma-smṛtis tathā Takto se věci mají. Jsme tak pokročilí ve vědeckém poznání, ze ani nevíme, “Kdo jsem byl před tímto životem a kým se stanu po tomto životě?” Život pokračuje. To nám říká duchovní poznání. Ale oni neví dokonce ani to, že život má pokračování. Myslí si, “Nějakou náhodou jsem získal tento život, a po smrti je s ním konec. Zapomeňte na minulost, přítomnost či budoucnost. Užívejme si.” Tomu se řiká nevědomost, tamasā, nezodpovědný život. Proto ajñaḥ. Ajñaḥ znamená někdo, kdo nemá poznání. A kdo nemá poznání? Tady se říká tamasā. Ti, kdo jsou v kvalitě nevědomosti. Existují tři druhy hmotné přírody, její kvality: sattva, raja, tamas. Sattva-guṇa znamená, že všechno je průzračné, jasné, prakāśa. Teď je nebe zakryté mraky, sluneční svit není jasný. Ale nad tímto mrakem je sluneční svit, všechno je jasné. A uvnitř tohoto mraku není nic jasné. Podobně ti, kdo jsou v sattva-guṇě, mají ve všem jasno, a ti, kdo jsou v tamo-guṇě, nechápou nic, a ti, kdo jsou někde mezi, ani v sattva-guṇě, ani v tamo-guṇě, uprostřed,se nacházejí v takzvané rajo-guṇě. Tři guṇy. Tamasā. Tito se pouze zajímají o současné tělo, nezajímá je, co se stane v budoucnosti, a nevědí nic o tom, co bylo před tímto životem. Na jiném místě je to také pěkně popsáno: nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma [SB 5.5.4] Pramattaḥ, prostě jako šílenec. Šílenec neví, proč se stal bláznem. Zapomněl to. A neví ani, co se stane v důsledku jeho činností. Blázen. Tato civilizace. moderní civilizace, je prostě jen šílená civilizace. Nemají žádné poznání o minulém životě, a ani se nezajímají o budoucí život. Nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma [SB 5.5.4] A naplno se věnují hříšným činnostem, neboť neví nic o minulém životě. Zkrátka jako pes. Pes netuší, proč se stal psem nebo čím se stane v přištím životě. Pes mohl být ve svém předchozím životě ministerským předsedou, ale když se stane psem, zapomene na to. To je další z vlivů māyi. Prakṣepātmikā-śakti, āvaraṇātmikā-śakti. Māyā má dvě energie. Kdyby se někdo v důsledku svých hříšných činností stal psem, a pamatoval si, “V minulém životě jsem byl premiérem, teď jsem se stal psem,” nedokázal by takto dál žít. Māyā proto pokryje jeho poznání. Mṛtyu. Mṛtyu znamená, že všechno zapomenete. Tomu se říká mṛtyu. Stejnou věc zažívámé každý den a noc. Když v noci sníme, jsme v jiné atmosféře, v jiném životě, zapomeneme na toto tělo na to, “ležím zde. Moje tělo leží ve velice pěkném bytě, na pěkném povlečení.” Ne. A ve snu pak třeba chodí po ulici nebo je na kopci. Něco někde vezme. ve svém snu něco vezme... Všichni se zajímají jen o toto tělo. Zapomínáme na předchozí tělo. A to se nazývá nevědomost. Je to nevědomost, a čím více se dostaneme z nevědomosti do poznání, tím je náš život úspěšnější. Pokud zůstaneme v nevědomosti, žádný úspěch nepřijde. Jen promrháme tento život. Naše Hnutí pro vědomí Krišny se tedy snaží pozvednout lidi z nevědomosti do poznání. To je celý účel védské literatury: osvobození. Krišna říká v Bhagavad-gītě o oddaných - ne o všech - teṣāṁ ahaṁ samuddhartā mṛtyu-saṁsāra-sāgarāt [BG 12.7] A také [BG 10.11]: teṣāṁ evānukampārtham aham ajñāna-jaṁ tamaḥ nāśayāmy ātma-bhāva-stho jñāna-dīpena bhāsvatā Pro speciální osoby, pro Své oddané...Krišna se nachází v srdci každého, ale oddanému, který se snaží pochopit Krišnu, Krišna pomáhá. Krišna pomáhá. Pro neoddané, které Krišna nezajímá...Kteří jsou jako zvířata, jen jídlo, spánek, sex a obrana... Které nic nezajímá, nic o Bohu nebo jejich vztahu s Bohem... Těm, kdo si myslí, že Bůh není, Krišna také říká, “Ano, není žádný Bůh. Spi dál.” Proto je potřeba sat-saṅga. Tato sat-saṅga, satāṁ prasaṅgāt. Ve společnosti oddaných probouzíme naši zvídavost o Bohu. Proto potřebujeme tato (kazatelská) střediska. Pokud by to nebylo potřeba, neotvírali bychom tolik středisek. Ne. Děláme to ve prospěch lidské společnosti.