CS/Prabhupada 0009 - O zloději, který se stal oddaným
Lecture on SB 1.2.12 -- Los Angeles, August 15, 1972
Krišna říká v Bhagavad-gítě: (BG 7.25) nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya yoga-māyā-samāvṛtaḥ "Neodhaluji svou totožnost každému. Je to Jógamájá, jógamájá, která překrývá jejich vědomí." Jak tedy můžeme spatřit Boha? Ale toto darebáctví se dál děje, lidé se ptají, "Můžete mi ukáza Boha? Viděl jste Boha?" Bůh se pro ně stal hračkou. "Tady je Bůh. Toto je Boží inkarnace." (BG 7.15) Na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ prapadyante narādhamāḥ Tito lidé jsou hříšní, jsou to darebáci, hlupáci, nejnižší z lidí. Takto se ptají: "Můžete mi ukázat Boha?" Jakých kvalifikací dosáhli, aby mohli spatřit Boha? Takové kvalifikace jsou následující. Jak to je? Tac chraddadhānā munayaḥ. Člověk musí ze všeho nejdřív mít víru. Víra. Śraddadhānāḥ. Po pravěřečeno, musí velice toužit spatřit Boha. Ne jen tak z rozmaru, jako něco lhostejného, "Můžete mi ukázat Boha?" Jako nějaký trik, jako kdyby Bůh byl nějaké kouzlo. Ne. Člověk to musí brát velice vážně: "Ano, pokud existuje Bůh... Viděli jsme, obdrželi jsme jisté informace o Bohu. Já ho tedy musím i vidět." V této souvislosti existuje jeden příběh. Je to velice poučné, dobře poslouchejte. Jeden profesionální přednašeč zrovna hovořil o Bhágavatě a popisoval, jak Krišna, který je velice ozdoben drahokamy, je poslán do lesa pást krávy. A na tomto shromážděni byl též přítomen jeden zloděj. Pomyslel si, "Což takhle jít teda do Vrindávanu a okrást tohoto chlapce? Krišna je v lese a má na sobě tolik vzácných drahokamů. Prostě tam půjdu, chytnu ho a vezmu mu ty drahokamy." Takové byly jeho záměry. Velice vážně tedy přemítal o tom, že "Musím najít toho chlapce. Pak se přes noc stanu miliónářem. Tolik šperků. Ne." Takto se tedy vydal na cestu, ale jeho kvalifikací bylo, že "Musím vidět Krišnu, musím vidět Krišnu." Tento neklid, tato dychtivost, mu umožnily, že ve Vrindávanu skutečně viděl Krišnu. Viděl Krišnu přesně tak, jak o tom slyšel od toho přednašeče Bhágavaty. Pak si řekl, "Ó. Krišno, ty jsi tak krásný chlapec." A začal mu takto lichotit. Myslel si, že "Polichotím mu, a takto od něj získám ty klenoty." A když pak Krišnovy předložil své skutečné plány, "Mohu si tedy vzít pár tvých klenotů? Musíš být tak bohatý." "Ne, ne, ne. Ty...Moje maminka se bude zlobit. Já nemůžu..." Krišna se choval jako malé dítě. A ten zloděj stále víc a víc dychtil po Krišnovi. A pak....Díky Krišnově společnosti se tento zloděj očistil. A Krišna pak nakonec řekl, "Tak dobrá, vezmi si je." A z toho zloděje se okamžitě stal oddaný. Díky Krišnově společnosti...
Nějakým způsobem bychom se tedy měli dostat do styku s Krišnou. Tak či onak. Pak se očistíme.