CS/Prabhupada 0063 - Měl bych být velkým hráčem na Mṛdaṅgu

From Vanipedia
Jump to: navigation, search
Go-previous.png Předcházející stránka - Video 0062
Následující stránka - Video 0064 Go-next.png

Měl bych být velkým hráčem na Mṛdaṅgu
- Prabhupāda 0063


Arrival Lecture -- Dallas, March 3, 1975

Jsem tedy velice potěšen z té atmosféry, která tu vládne. Vzdělání znamená vědomí Kṛṣṇy . To je vzdělání. Pokud jednoduše pochopíme, že "Kṛṣṇa je Nejvyšší Osoba. On je velký, a my všichni jsme podřízeni. Takže naším úkolem je sloužit Kṛṣṇovi . " Když pochopíme tyto dva řádky, náš život bude dokonalý. Pokud se jen naučíme, jak uctívat Kṛṣṇu, jak Ho potěšit, jak Ho pěkně oblékat, jak se Mu dávat pěkné jídlo, jak Jej pěkně ozdobit ornamenty a květinami, jak Mu složit své uctivé poklony jak zpívat Jeho jméno, tímto způsobem, když o tom jednoduše přemýšlíme, bez jakéhokoliv tzv. vzdělávání se staneme dokonalým člověkem v tomto vesmíru. To je vědomí Kṛṣṇy . Nevyžaduje žádné školské vzdělání. Vyžaduje zkrátka jen měnit vědomí. Takže pokud se tyto děti učí od samého začátku svého života ... My jsme měli možnost být našimi rodiči takto vychováni. Náš dům navštěvovala spousta svatých osob. Můj otec byl vaiṣṇavou. Byl vaiṣṇava a chtěl, abych se i já stal vaiṣṇavou. Kdykoliv přišel nějaký svatý člověk, požádal ho, "Prosím, požehnej mému synovi, aby se stal služebníkem Rādhārāṇī." To byla jeho modlitba. Nikdy se za nic nemodlil. A byl to on, kdo mě naučil hrát na mridangu. Moje matka byla proti. Byli tam dva učitelé - jeden mě učil abecedu a druhý hrát na mridangu. Ten první učitel musel čekat, zatímco ten druhý mě učil hrát na mṛdaṅgu. Moje matka se zlobila, "Co je to za nesmysl? Ty ho učíš hrát na mṛdaṅgu? Co bude s tou mridangou dělat?" Ale možná můj otec chtěl, abych se jednou stal velkým hráčem na mṛdaṅgu. (Smích) Proto jsem svému otci velice zavázán, a věnoval jsem mu svou knihu, knihu Kṛṣṇa. On to chtěl. Chtěl, abych se stal kazatelem Bhāgavaty, Šrímad-Bhāgavatamu, a hráčem na mṛdaṅgu a abych se stal služebníkem Rādhārāṇī. Každý rodič by tedy měl přemýšlet stejně; jinak by se člověk neměl stát otcem či matkou. To je příkaz v śāstrách. To je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, v pátém zpěvu, pitā na sa syāj Janani na sa syād gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt. Můžeme tedy dojít k závěru, že na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum. Pokud člověk není schopen zachránit svého žáka z bezprostředního nebezpečí smrti, neměl by se stát guruem. Člověk by se neměl stát otcem nebo matkou, pokud to nedokáže. Stejně tak ani přítel, příbuzní, otec..., pokud člověk nemůže učit své blízké, jak se zachránit ze spárů smrti.

Toto vzdělávání je třeba po celém světě. Člověk se zkrátka jen musí vyhnout tomuto zapletení zrození, smrti, stáří a nemoci tím, že se prostě stane vědomým si Kṛṣṇy.