CS/Prabhupada 0069 - Nezemřu
Conversation Pieces -- May 27, 1977, Vrndavana
Kírtanánanda: Nedokážeme být šťastní, když se vy necítíte dobře.
Prabhupáda: Já se vždy cítím dobře.
Kírtanánanda: Proč nám nemůžete dát vaše stáří?
Prabhupáda: Když vidím, jak se nám věci dobře daří, jsem šťastný. Proč tak lpět na tomto těle? Je to jen tělo. My nejsme toto tělo.
Kírtanánanda: Byl to Purudása, kdo dal svému otci své mládí?
Prabhupáda: Hm?
Ráméšvara: Jajáti. Král Jajáti vyměnil své stáří.
Kírtanánanda: Se svým synem. Vy to také můžete udělat.
Prabhupáda (smích) Kdo že to udělal?
Ráméšvara: Král Jajáti.
Prabhupáda: Aha. Jajáti. Ne, proč? Vy jste mým tělem. Vy tedy žijte dál. Není v tom žádný rozdíl. Tak jako já když něco dělám, můj Guru Mahárádža tam také je, Bhaktisiddhánta Sarasvatí. Možná ne fyzicky, ale je přítomen v každé mé činnosti. Myslím, že jsem to i někde napsal.
Tamála Krišna: Ano, je to v Bhágavatamu, "Ten, kdo žije s ním, žije věčně. Ten, kdo vzpomíná na jeho slova, žije věčně."
Prabhupáda: Já tedy nezemřu. Kīrtir yasya sa jīvati: "Ten, kdo vykonal něco výjimečného, žije věčně." Takový člověk nezemře. Dokonce i v našem denním životě... To je ovšem materiální, karma-phala. Člověk musí přijímat další tělo podle své karmy. Ale pro oddaného nic takového nepřijde. Oddaný vždy přijímá tělo, aby sloužil Krišnovi. To tedy není žádná karma-phala.