CS/Prabhupada 0074 - Proč by jste měli jíst zvířata?
Lecture on BG 4.21 -- Bombay, April 10, 1974
Všechno je popsáno v Bhagavad-gítě. Bhagavad-gítá neříká, že žijeme díky tomu, že dýcháme vzduch. Ne. Bhagavad-gítá říká, annād bhavanti bhūtāni (BG 3.14). Anna. Anna znamená obiloviny. Obiloviny potřebujeme. Annād bhavanti bhūtāni. Bhagavad-gítá nikdy neříká, že nepotřebujeme jíst, že můžeme prostě jen dýcht a věnovat se józe. Ne. Neměli bychom ale jíst ani příliš mnoho, ani příliš málo. Tak je to doporučeno. Yuktāhāra-vihārasya. Neměli bychom jíst ani moc, ani málo. A nirāśīḥ. Nirāśīḥ znamená netoužící po přepychu. V dnešní době chceme smyslový požitek víc a víc. To je nežádoucí. Chcete-li dokonalost života, je k tomu nutná tapasja. Každý z nás musí mít touhy, ale neměli bychom toužit zbytečně moc. Každý má právo jíst, dokonce i zvířata. Každý na to má právo. Protože však toužíme užvat si víc a víc, nedáváme šanci zvířatům, aby mohla žít normálním životem, místo toho se snažíme zvířata jíst. To není třeba. Říká se tomu nirāśīḥ. Proč byste měli jíst zvířata? To je necivilizované. Tam, kde není žádné jídlo, kde žijí domorodci, tam mohou jíst zvířata, protože nevědí, jak pěstovat své vlastní jídlo. Ale tam, kde byla lidská společnost civilizována, lidé mohou pěstovat tolik chutných plodin, mohou se starat o krávy, místo toho, aby je pojídali. Dostanou od nich mléko, dostatek mléka. Z mléka a obilovnin se dá připravit tolik různých chodů. Neměli bychom tedy zbytečně toužit užívat si víc. Pak se tu říká, kurvan nāpnoti kilbiṣam. Kilbiṣam znamená výsledné činnosti hříšného života. Kilbiṣam. Pokud tedy nebudeme toužit po více věcech, než potřebujeme, pak se nebude podílet, nebudeme součástí hříšných činností, kurvan api, ačkoli budeme zaměstnáni prací. Zatímco pracujete, vědomě či nevědomě, musíte konat věci, které nejsou zbožné, dokonce až hříšné, ale když prostě jen budete chtít žít správně, pak kurvan nāpnoti kilbiṣam. Naše životy budou prosty hříšných reakcí. Jinak budeme muset trpět. Lidé tomu ale nevěří, ačkoli jsou svědky tolik odporných životů. Ať už přichází z kteréhokoli z 8400000 druhů života. V tolika životech musíte žít ve velice odporných podmínkách. Ovšem, zvíře či jiná živá bytost to tak nevnímá, ale my lidské bytosti bychom měli vědět, jak je jejich život odporný. Je to jen iluze máji. Všichni jsou, tak jako... prase žije ve velice špinavém prostředí, požírá výkaly, a přesto si myslí, že je šťastné, a proto pěkně roste. Když se někdo cití šťastný, začně trochu přibírat na váze. Když se tedy podíváte na prasata, uvidíte, že jsou vypasená, ale co vlastně žerou? Žerou výkaly a žijí na špinavých místech. Myslí si však, že jsou velice šťastná. Taková je iluze máji. Kdokoli žijící ve velice odporných podmínkách života si pod vlivem máji, iluze, myslí, že všechno je v pořádku, že žije velice dokonalý život. Avšak osoba, která je na vyšší úrovni, dokáže vidět, že žije ve velice odporných podmínkách. Můžeme být v iluzi, ale díky poznání, díky dobré společnosti, díky nasloucháním pokynů šástrer, díky guruovi, svatým osobám, by člověk měl pochopit, jaká je cena života a žít podle toho. To jsou tedy pokyny dané Krišnou, že nirāśīḥ, že člověk by neměl mít zbytečné touhy, neměl by chtít víc, než kolik je potřeba. Tomu se říká nirāśīḥ. Nirāśīḥ. Další význam je, že člověk není příliš nadšený hmotným požitkem. A to je možné, když má člověk plné poznání o tom, že není toto tělo. Že je duchovní duše, a jeho potřebou je pokročit v duchovním poznání. Pak se může stát nirāśīḥ. To je potřeba pro tapasju, odříkání, askezi. Lidé na to zapomněli. Nevědí, co to je odříkání. Lidský život je však určen pro tyto účely. Tapo divyaṁ putrakā yena śuddhyet sattvaṁ yena brahma-saukhyam anantam (SB 5.5.1). To je pokyn šáster. Lidský život je určen pro tapasju. A tapasja... Proto ve védském způsobu života je začátkem života tapasja, brahmačárí, brahmačárí. Student je poslán do gurukuly, aby se tam učil brahmačarje. To je tapasja, ne pohodlný život. Musí spát na podlaze, chodit ode dveří ke dveřím a žebrat o almužnu pro gurua. Není z toto však unavený. Jsou to totiž děti, pokud jsou vycvičeny tímto odříkáním, začnou se mu věnovat. Oslovují všechny ženy, "Matko," "Matko, dejte mi nějakou almužnu." Pak se vrátí do guruova domu. Vše náleží guruovi. To je život brahmačárího. Tapasja. Tapo divyam (SB 5.5.1). To je védská civilizace, kde se děti od samého počátku života učí tapasje, brahmačarje. Celibátu. A brahmačárí se nesmí stýkat s žádnými mladými ženami. Dokonce když je guruova žena mladá, nesmí se k ní přiblížit. Taková jsou omezení. Kde je však tato brahmačarja teď? Žádní brahmačárí. Taková je Kali juga. Žádná tapasja.