CS/Prabhupada 0630 - Nikdy není důvod k nářku, protože duše zůstává
Lecture on BG 2.28 -- London, August 30, 1973
Pradyumna: Překlad: "Všechny stvořené bytosti jsou projevené na jejich začátku, projevené v jejich dočasném stavu, a znovu neprojevené když jsou zničeny. Tak jaký je důvod pro zármutek?"
Prabhupáda: Takže duše je věčná. Tak tam není nic, žádný důvod pro zármutek, protože duše zůstává. Dokonce i když je tělo zničeno, není tam důvod pro zármutek. A ti, kteří tomu nevěří, že "Tam není duše; vše je prázdné na začátku..." Tak na začátku byla prázdnota a uprostřed to je manifestováno. Pak je to znovu prázdné. Tak z prázdnoty do prázdnoty, kde tam je zármutek? To je Krišnův argument. Ani z jednoho důvodu ty nemůžeš naříkat. Tak potom?
Pradyumna: (Význam) "Dokonce jestliže pro důvod argumentu přijmeme ateistickou teorii, tak i tam není důvod pro zármutek. Odděleně od existence duše, hmotné elementy zůstávají neprojevené před stvořením. Z tohoto jemného stavu neprojeveného přichází projevení. Tak jako z éteru je vytvořen vzduch; ze vzduchu je vytvořen oheň; z ohně je vytvořena voda; a z vody je vytvořena zem. Ze země pochází hodně projevení..."
Prabhupáda: Toto je proces stvoření. Éter, pak nebe, pak vzduch, pak oheň, pak voda, pak zem. Toto je proces stvoření. Ano.
Pradyumna: "Vezměte si za příklad velký mrakrodrap vytvořen se země. Když je rozebrán, tak projevení se stane znovu neprojevené a zůstává jako atomy v konečném stavu. Zákon zachování energie zůstává, ale za nějaký čas jsou věci projevené a neprojevené. To je rozdíl. Pak jaký je důvod pro zármutek či v projevení nebo neprojevení? Tak či onak, dokonce v neprojeveném stavu, věci nejsou ztraceny. Obě na začátku a na konci, všechny prvky zůstávají neprojevené, a pouze ve středu jsou manifestovány, a to nezpůsobuje žádný materiální rozdíl. A pokud přijmeme Védských závěr jak stojí v Bhagavad-gítě (antavanta ime dehāḥ) že tyto hmotné těla jsou zaniknuteľné po nějakém čase (nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ) ale ta duše je věčná, pak si musíme vždy pamatovat, že tělo je jako oblečení. Proto proč naříkat nad změnou oblečení? Hmotné tělo nemá skutečnou existenci ve vztahu s věčnou duší. Je to něco jako sen. Ve snu si můžeme myslet, že létáme na nebi nebo, že sedíme v kočáře jako král, ale když se probudíme, tak můžeme vidět, že nejsme ani na neby a ani nesedíme v kočáru. Védské poznání podporuje seberealizaci a základy neexistence hmotného těla. Proto ve všech případech, ať už někdo věří v existenci duše nebo nevěří v existenci duše, tak není důvod pro zármutek nad ztrátou těla. "