CS/BG 2.46: Difference between revisions
(Bhagavad-gita Compile Form edit) |
(No difference)
|
Revision as of 10:21, 24 August 2017
VERŠ 46
- yāvān artha udapāne
- sarvataḥ samplutodake
- tāvān sarveṣu vedeṣu
- brāhmaṇasya vijānataḥ
Překlad slovo od slova
yāvān — vše, co; arthaḥ — je určeno; uda-pāne — ve studni s vodou; sarvataḥ — v každém ohledu; sampluta-udake — ve velké vodní nádrži; tāvān — podobně; sarveṣu — ve všech; vedeṣu — védských písmech; brāhmaṇasya — toho, kdo zná Nejvyšší Brahman; vijānataḥ — kdo má úplné poznání.
Překlad
Velká vodní nádrž může posloužit všem účelům, kterým slouží malá studna. Všech dílčích cílů Ved může stejně tak dosáhnout ten, kdo zná jejich konečný cíl.
Význam
Účelem obřadů a obětí popsaných v karmakándské části védské literatury je povzbuzení k postupnému pokroku v seberealizaci. A z patnácté kapitoly Bhagavad-gīty (15.15) je zřejmé, že cílem studia Ved je znát Pána Kṛṣṇu, původní příčinu všeho. Seberealizace tedy znamená poznat Kṛṣṇu a věčný vztah, který s Ním máme. O vztahu mezi živými bytostmi a Kṛṣṇou je rovněž zmínka v patnácté kapitole Bhagavad-gīty (15.7). Živé bytosti jsou nedílné části Kṛṣṇy; obnovením vědomí Kṛṣṇy se proto individuální živá bytost dostává na nejdokonalejší úroveň védského poznání. To je doloženo ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.33.7):
aho bata śva-paco 'to garīyān yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
“Ó můj Pane! Ten, kdo zpívá Tvé svaté jméno, je na nejvyšší úrovni seberealizace, i když pochází z nízko postavené rodiny, například rodiny caṇḍālů (pojídačů psů). Nepochybně musel podstoupit nejrůznější askezi a vykonat oběti podle védských předpisů a mnohokrát prostudovat Vedy poté, co se koupal na všech posvátných poutních místech. Taková osoba je nejlepším z árjů.”
Všichni tedy musí být natolik inteligentní, aby poznali cíl Ved a neulpívali na samotných obřadech, a nesmí toužit po dosažení nebeských planet za účelem lepšího smyslového požitku. V tomto věku není pro obyčejné lidi možné řídit se všemi pravidly védských obřadů ani důkladně prostudovat Vedāntu a všechny Upaniṣady. Vykonat vše, co navrhují Vedy, si vyžaduje mnoho času, energie, znalostí a prostředků. V tomto věku je to prakticky nemožné. Nejvyššího cíle védské kultury se však dosáhne zpíváním svatého jména Pána. To doporučil Pán Caitanya, osvoboditel všech pokleslých duší. Když se Ho velký učenec a znalec Ved Prakāśānanda Sarasvatī zeptal, proč místo studia filozofie Vedānty zpívá svaté jméno Pána jako nějaký sentimentalista, Pán Caitanya mu odpověděl, že Jeho duchovní učitel Ho shledal velkým hlupákem a požádal Ho proto, aby jen zpíval svaté jméno Pána Kṛṣṇy — a když tak učinil, propadl extázi jako šílenec. V tomto věku Kali jsou lidé většinou hloupí a na to, aby pochopili filozofii Vedānty, jim chybí vzdělání. Nejvyššího cíle Vedānty lze ovšem dosáhnout zpíváním svatého jména Pána bez přestupků. Vedānta je vrcholem védské moudrosti, Pán Kṛṣṇa je autorem a znalcem této filozofie a největším védántistou je ta velká duše, která nachází potěšení ve zpívání svatého jména Pána. To je konečný cíl veškeré védské mystiky.