CS/BG 2.12

Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA DRUHÁ: Shrnutí obsahu Bhagavad-gīty

BG 2.11 - BG 2.13

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda

VERŠ 12

न त्वेवाहं जातु नासं न त्वं नेमे जनाधिपाः ।

न चैव न भविष्यामः सर्वे वयमतः परम् ॥१२॥

na tv evāhaṁ jātu nāsaṁ

na tvaṁ neme janādhipāḥ

na caiva na bhaviṣyāmaḥ

sarve vayam ataḥ param

Překlad slovo od slova

na — nikdy; tu — ale; eva — zajisté; aham — Já; jātu — kdykoliv; na — ne; āsam — existoval; na — ne; tvam — ty; na — ne; ime — všichni tito; jana-adhipāḥ — králové; na — nikdy; ca — také; eva — jistě; na — ne; bhaviṣyāmaḥ — budeme existovat; sarve vayam — my všichni; ataḥ param — v budoucnu.

Překlad

Nikdy se nestalo, že by nebylo Mne, tebe či všech těchto králů; a ani v budoucnosti nikdo z nás nepřestane existovat.

Význam

Ve Vedách — v Kaṭha Upaniṣadě a také ve Śvetāśvatara Upaniṣadě — je řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství zaopatřuje nespočetné množství živých bytostí podle jejich různého postavení, jež odpovídá jejich různým činům a reakcím za ně. Tentýž Nejvyšší Pán je svými úplnými částmi přítomný rovněž v srdcích všech živých bytostí. Jedině světci, kteří vidí stejnou Nejvyšší Osobnost Božství uvnitř i vně, mohou skutečně dosáhnout dokonalého, věčného klidu a míru.

nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān tam ātma-sthaṁ ye 'nupaśyanti dhīrās teṣāṁ śāntiḥ śāśvatī netareṣām

(Kaṭha Upaniṣad 2.2.13)

Tatáž védská pravda, kterou Kṛṣṇa předal Arjunovi, je věnována všem osobám na světě, jež se vydávají za velmi učené, ale ve skutečnosti mají jen ubohé poznání. Pán jasně říká, že On sám, Arjuna a všichni králové shromáždění na bojišti jsou věčně individuálními bytostmi a že On individuální živé bytosti věčně zaopatřuje, jak v jejich podmíněném, tak i osvobozeném stavu. Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, je nejvyšší individuální věčná osoba a Jeho věčný společník Arjuna i všichni shromáždění králové jsou individuální věčné osoby. Není to tak, že by v minulosti jako individuální osoby neexistovali nebo že věčnými osobami nezůstanou. Jejich individualita existovala v minulosti a bude bez přerušení zachována i v budoucnosti. Nikdo tedy nemá důvod bědovat.

Pán Kṛṣṇa jakožto nejvyšší autorita zde nepodpořil māyāvādskou teorii, podle které individuální duše, nyní oddělená pokryvem zvaným māyā (iluze), po osvobození splyne s neosobním Brahmanem a ztratí svou individuální existenci. Nepodpořil ani teorii, že individualita je pouze naše představa v podmíněném stavu. Kṛṣṇa jasně říká, že individualita Jeho i ostatních — jak dokládají Upaniṣady — bude zachována věčně. Toto tvrzení je autoritativní, protože Kṛṣṇa nemůže podléhat iluzi. Kdyby individualita nebyla skutečností, Kṛṣṇa by ji tolik nezdůrazňoval — i co se týče budoucnosti. Māyāvādī může namítnout, že individualita, o které zde Kṛṣṇa hovoří, není duchovní, ale hmotná. I kdybychom však přijali argument, že individualita je hmotná — jak bychom potom poznali Kṛṣṇovu individualitu? Kṛṣṇa dokládá svou individualitu v minulosti a potvrzuje, že bude zachována i v budoucnosti. Mnoha způsoby dokazuje, že je individuální bytostí, a je řečeno také to, že neosobní Brahman na Něm závisí. Kṛṣṇa si duchovní individualitu zachovává neustále; kdybychom Ho měli pokládat za obyčejnou podmíněnou duši s individuálním vědomím, neměla by Jeho Bhagavad-gītā hodnotu autoritativního písma. Obyčejný člověk se čtyřmi lidskými nedostatky nedokáže učit něco, co by bylo hodno poslechu. Gītā stojí nad takovou literaturou — žádná světská kniha se jí nevyrovná. Jakmile Kṛṣṇu považujeme za obyčejného člověka, Bhagavad-gītā ztrácí veškerou důležitost. Māyāvādī namítne, že použití množného čísla v tomto verši je jen věcí konvence a vztahuje se na těla. Kṛṣṇa však již v předchozím verši takové tělesné pojetí zavrhl. Jak by nyní — poté, co zavrhl tělesné pojetí živých bytostí — mohl zase mluvit o konvencích, které se týkají těla? Individualita tedy stojí na duchovních základech, což potvrzují velcí ācāryové, jako je Śrī Rāmānuja a další. Na mnoha místech Gīty je jasně řečeno, že této duchovní individualitě rozumějí ti, kdo jsou oddaní Pánu. Osoby, které Kṛṣṇovi jakožto Nejvyšší Osobnosti Božství závidí, nemají k tomuto velkému literárnímu dílu pravý přístup. Způsob, jakým neoddaní přistupují k učení Gīty, připomíná chování včely, která olizuje sklenici s medem. Med nelze ochutnat, dokud sklenici neotevřeme. Také tajemství Bhagavad-gīty mohou porozumět jedině oddaní; nemůže ho vychutnávat nikdo jiný. To je uvedeno ve čtvrté kapitole této knihy. Gīty se nemohou dotknout rovněž osoby, které nenávidí samotnou Pánovu existenci. Māyāvādský výklad Gīty je proto nanejvýš scestným podáním celé pravdy. Pán Caitanya nám zakázal číst māyāvādské komentáře a varuje nás, že ten, kdo se uchýlí k takovému māyāvādskému pochopení, ztrácí veškerou schopnost porozumět skutečnému tajemství Gīty. Pokud by se individualita vztahovala výhradně na empirický, nám známý vesmír, nebylo by Pánova učení zapotřebí. Existence individuální duše a Pána jakožto různých osob je věčnou pravdou. To dokládají Vedy výše uvedeným způsobem.

BG 2.11 - BG 2.13