CS/BG 6.10

Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA ŠESTÁ: Dhyāna-yoga

BG 6.9 - BG 6.11-12

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda

VERŠ 10

योगी युञ्जीत सततमात्मानं रहसि स्थितः ।

एकाकी यतचित्तात्मा निराशीरपरिग्रहः ॥१०॥

yogī yuñjīta satatam

ātmānaṁ rahasi sthitaḥ

ekākī yata-cittātmā

nirāśīr aparigrahaḥ

Překlad slovo od slova

yogī — transcendentalista; yuñjīta — musí se soustředit na úrovni vědomí Kṛṣṇy; satatam — neustále; ātmānam — sebe (tělem, myslí a vlastním já); rahasi — v ústraní; sthitaḥ — setrvávající; ekākī — sám; yata-citta-ātmā — vždy pozorně ovládající mysl; nirāśīḥ — nepřitahovaný ničím jiným; aparigrahaḥ — prostý pocitu vlastnictví.

Překlad

Transcendentalista má stále udržovat své tělo, mysl a vlastní já ve vztahu s Nejvyšším; má žít sám na odlehlém místě, vždy pozorně ovládat svou mysl a být prostý tužeb a vlastnických pocitů.

Význam

Kṛṣṇu lze vnímat do různé míry, v Jeho aspektu Brahmanu, Paramātmy a Nejvyšší Osobnosti Božství. Mít vědomí Kṛṣṇy ve stručnosti znamená být neustále zaměstnaný transcendentální láskyplnou službou Pánu. Ti, kdo jsou poutáni k neosobnímu Brahmanu nebo lokalizované Nadduši, jsou si však částečně také vědomi Kṛṣṇy, protože neosobní Brahman je Kṛṣṇova duchovní záře a Nadduše je Kṛṣṇova všeprostupující částečná expanze. Impersonalista a meditující yogī si tedy jsou nepřímo rovněž vědomi Kṛṣṇy. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy přímo, je nejpokročilejším transcendentalistou — takový oddaný ví, co je Brahman a Paramātmā. Jeho poznání Absolutní Pravdy je dokonalé, zatímco impersonalista a meditující yogī si jsou vědomi Kṛṣṇy nedokonale.

Nicméně všem transcendentalistům se zde doporučuje, aby se vytrvale drželi své cesty a mohli tak dříve či později dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Prvním úkolem transcendentalisty je udržet mysl vždy upřenou na Kṛṣṇu. Je třeba stále myslet na Kṛṣṇu a ani na okamžik na Něho nezapomenout. Soustředění mysli na Nejvyššího se nazývá samādhi, tranz. Aby transcendentalista mohl soustředit svou mysl, má se zdržovat v ústraní a vyhnout se rušivému vlivu vnějších podnětů. Měl by si dávat velký pozor na to, aby vždy přijímal prospěšné a odmítal nežádoucí podmínky, jež ovlivňují jeho realizaci. Musí být dokonale odhodlaný a nedychtit po nepotřebných hmotných věcech, které by ho svazovaly vlastnickými pocity.

Pokud někdo přímo jedná vědom si Kṛṣṇy, jsou všechna tato předběžná opatření dokonale splněna, neboť přímé vědomí Kṛṣṇy zahrnuje sebezapření, které stěží dává možnost vlastnit něco hmotného. Śrīla Rūpa Gosvāmī charakterizuje vědomí Kṛṣṇy takto:

anāsaktasya viṣayān yathārham upayuñjataḥ nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate

prāpañcikatayā buddhyā hari-sambandhi-vastunaḥ mumukṣubhiḥ parityāgo vairāgyaṁ phalgu kathyate

“Ten, kdo nelpí na ničem, ale zároveň přijímá vše ve vztahu ke Kṛṣṇovi, je ve správném postavení, nad pocitem vlastnictví. Naopak někdo, kdo vše odmítá, aniž by věděl, jaký to má vztah ke Kṛṣṇovi, není ve svém odříkání tak dokonalý.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255-256)

Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, dobře ví, že vše patří Kṛṣṇovi. Díky tomu je trvale oproštěný od pocitu osobního vlastnictví, a tak netouží po ničem pro sebe samotného. Umí přijímat to, co prospívá vědomí Kṛṣṇy, a odmítat to, co mu neprospívá. Zůstává trvale odpoutaný od hmotných věcí, jelikož je neustále transcendentální, a je vždy sám, neboť s lidmi, kteří si nejsou vědomi Kṛṣṇy, nemá nic společného. Je to tedy dokonalý yogī.

BG 6.9 - BG 6.11-12