CS/BG 8.28

Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA OSMÁ: Dosažení Nejvyššího

BG 8.27 - BG 9.1

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda

VERŠ 28

वेदेषु यज्ञेषु तपःसु चैव

दानेषु यत्पुण्यफलं प्रदिष्टम् ।

अत्येति तत्सर्वमिदं विदित्वा

योगी परं स्थानमुपैति चाद्यम् ॥२८॥

vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva

dāneṣu yat puṇya-phalaṁ pradiṣṭam

atyeti tat sarvam idaṁ viditvā

yogī paraṁ sthānam upaiti cādyam

Překlad slovo od slova

vedeṣu — ve studiu Ved; yajñeṣu — v konání yajñi, oběti; tapaḥsu — v podstupování různých druhů askeze; ca — rovněž; eva — zajisté; dāneṣu — v dávání milodarů; yat — to, co; puṇya-phalam — výsledky zbožného jednání; pradiṣṭam — vyjádřené; atyeti — překonává; tat sarvam — ty všechny; idam — toto; viditvā — znající; yogī — oddaný; param — svrchovaného; sthānam — sídla; upaiti — dosáhne; ca — také; ādyam — původního.

Překlad

Ten, kdo se vydá po cestě oddané služby, nepřichází o výsledky studia Ved, konání obětí, podstupování askeze, dávání milodarů, filozofického zaměření či práce konané s touhou po jejích plodech. Samotnou oddanou službou to vše získává a nakonec dospěje do nejvyššího věčného sídla.

Význam

Tento verš shrnuje obsah sedmé a osmé kapitoly, které konkrétně pojednávají o vědomí Kṛṣṇy a oddané službě. Zatímco žák žije v péči duchovního učitele, má pod jeho vedením studovat Vedy a podstupovat askezi mnoha druhů. Brahmacārī musí žít v domě duchovního učitele jako služebník a chodit od domu k domu žádat o almužnu, kterou mu pak odevzdá. Jí jedině na učitelův pokyn, a pokud ho učitel toho dne opomene zavolat k jídlu, drží půst. To jsou některé z védských zásad dodržování brahmacaryi.

Poté, co žák od pěti do dvaceti let studoval u duchovního učitele Vedy, by se měl stát mužem s dokonalým charakterem. Studium Ved není určeno pro kratochvíle salonních spekulantů, ale pro utváření charakteru. Po této přípravě se může brahmacārī oženit a stát se hospodářem. Tehdy musí konat mnoho obětí, aby dosáhl dalšího osvícení. Musí také rozdávat milodary s ohledem na místo, dobu a osobu a rozlišovat při tom mezi dobročinností patřící ke kvalitě dobra, vášně a nevědomosti. Toto téma je v Bhagavad-gītě popisováno. Později, když zanechá rodinného života a přijme stav vānaprastha, podstupuje tvrdou askezi — žije v lesích, oděv má z kůry stromů, neholí se a podobně. Dodržováním pravidel stavu brahmacarya, života hospodáře, vānaprasthy a nakonec sannyāsu dosahuje dokonalosti života. Někteří se potom dostávají na nebeské planety a ti, kdo jsou ještě pokročilejší, dosáhnou osvobození v duchovním nebi — buď v neosobní brahmajyoti, nebo na vaikunthských planetách či Kṛṣṇaloce. To je cesta naznačená védskými písmy.

Krása vědomí Kṛṣṇy však spočívá v tom, že stačí zaměstnat se oddanou službou, a tím se jedním rázem překonají všechny obřady předepsané pro různé stavy.

Slova idaṁ viditvā znamenají, že je třeba porozumět pokynům Śrī Kṛṣṇy daným v této a sedmé kapitole Bhagavad-gīty. Tyto kapitoly se nikdo nemá snažit pochopit prostřednictvím učenosti či myšlenkové spekulace — je nutné naslouchat jejich čtení ve společnosti oddaných. Sedmá až dvanáctá kapitola tvoří jádro Bhagavad-gīty. Prvních šest a posledních šest kapitol slouží jako obaly prostředních šesti, jimž Pán poskytuje zvláštní ochranu. Pokud někdo má to štěstí, že pochopí Bhagavad-gītu — zvláště těchto šest prostředních kapitol — ve společnosti oddaných, jeho život bude okamžitě dokonalejší, než jaký by byl po askezi všeho druhu, obětích, dávání milodarů, spekulacích a podobně, protože samotným vědomím Kṛṣṇy lze získat výsledky všech těchto činností.

Ten, kdo má již alespoň nějakou víru v Bhagavad-gītu, by měl tuto knihu poznávat prostřednictvím oddaného, neboť na začátku čtvrté kapitoly je jasně řečeno, že Bhagavad-gītě mohou porozumět jedině oddaní; nikdo jiný nemůže dokonale pochopit její smysl či účel. Proto je třeba se jí učit od oddaného Kṛṣṇy, nikoliv od spekulantů. To je známka víry. Když někdo hledá oddaného a nakonec se mu dostane jeho společnosti, začíná Bhagavad-gītu skutečně studovat a chápat. Díky pokroku dosaženému ve styku s oddaným se může zaměstnat oddanou službou, a ta rozptýlí všechny jeho nejasnosti o Kṛṣṇovi (Bohu), o Kṛṣṇových činnostech, podobě, zábavách, jménu a dalších rysech. Jakmile jsou nejasnosti zcela odstraněny, pokračuje tento oddaný ve svém studiu Bhagavad-gīty neochvějně. Tehdy ho vychutnává a dosáhne stavu, ve kterém bude cítit, že si je neustále vědom Kṛṣṇy. Na pokročilém stupni se do Kṛṣṇy naprosto zamiluje. Tato nejvyšší dokonalost života oddanému umožní přemístění do Kṛṣṇova sídla v duchovním nebi, na Goloku Vṛndāvanu, kde bude věčně šťastný.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmé kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o dosažení Nejvyššího.

BG 8.27 - BG 9.1