CS/BG 1.46
VERŠ 46
- सञ्जय उवाच
- एवमुक्त्वार्जुनः सङ्ख्ये रथोपस्थ उपाविशत् ।
- विसृज्य सशरं चापं शोकसंविग्नमानसः ॥४६॥
- sañjaya uvāca
- evam uktvārjunaḥ saṅkhye
- rathopastha upāviśat
- visṛjya sa-śaraṁ cāpaṁ
- śoka-saṁvigna-mānasaḥ
Překlad slovo od slova
sañjayaḥ uvāca — Sañjaya řekl; evam — tak; uktvā — když promluvil; arjunaḥ — Arjuna; saṅkhye — na bitevním poli; ratha — válečného vozu; upasthe — na sedadlo; upāviśat — znovu usedl; visṛjya — odkládající; sa-śaram — spolu s šípy; cāpam — luk; śoka — nářkem; saṁvigna — sklíčený; mānasaḥ — v mysli.
Překlad
Sañjaya řekl: Když Arjuna na bitevním poli takto promluvil, odložil luk a šípy a s myslí zaplavenou zármutkem usedl do válečného vozu.
Význam
Arjuna vstal, když ve válečném voze pozoroval postavení svého nepřítele, ale potom se ho zmocnil takový žal, že opět usedl a odložil luk s šípy. Taková laskavá osoba, jež má dobré srdce a prokazuje oddanou službu Pánu, je způsobilá obdržet poznání o vlastním já.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k první kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o pozorování vojsk na Kuruovském bitevním poli.