CS/BG 12.20
VERŠ 20
- ये तु धर्म्यामृतमिदं यथोक्तं पर्युपासते ।
- श्रद्दधाना मत्परमा भक्तास्तेऽतीव मे प्रियाः ॥२०॥
- arjuna uvāca
- prakṛtiṁ puruṣaṁ caiva
- kṣetraṁ kṣetra-jñam eva ca
- etad veditum icchāmi
- jñānaṁ jñeyaṁ ca keśava
- śrī-bhagavān uvāca
- idaṁ śarīraṁ kaunteya
- kṣetram ity abhidhīyate
- etad yo vetti taṁ prāhuḥ
- kṣetra-jña iti tad-vidaḥ
Překlad slovo od slova
ye — ti, kdo; tu — ale; dharma — náboženství; amṛtam — nektar; idam — toto; yathā — jak; uktam — řečeno; paryupāsate — plně zapojeni; śraddadhānāḥ — s vírou; mat-paramāḥ — pokládající Mě, Nejvyššího Pána, za všechno; bhaktāḥ — oddaní; te — oni; atīva — nesmírně; me — Mně; priyāḥ — drazí.
Překlad
Ti, kdo kráčejí touto nepomíjivou cestou oddané služby, učinili Mě svým nejvyšším cílem a plně a s vírou se odevzdávají, jsou Mi nesmírně drazí.
Význam
Od druhého verše až do konce této kapitoly — od mayy āveśya mano ye mām (upírající mysl na Mne) až po ye tu dharmāmṛtam idam (toto náboženství věčného zaměstnání) — popisuje Nejvyšší Pán způsoby transcendentální služby, kterými je možné Ho dosáhnout. Jsou Mu velmi drahé a uznává každého, kdo se jim věnuje. Arjuna se ptal, kdo je lepší, zda ten, kdo se vydá cestou neosobního Brahmanu, nebo ten, kdo prokazuje osobní službu Nejvyšší Osobnosti Božství — a Pán svou jednoznačnou odpovědí dává jasně najevo, že oddaná služba Osobnosti Božství je nade všechny pochyby nejlepší ze všech metod duchovní realizace. Jinými slovy, v této kapitole je učiněn závěr, že vlivem příznivé společnosti vyvine živá bytost připoutanost k čisté oddané službě, následně přijme pravého duchovního učitele a od něho se naučí transcendentální láskyplné službě Pánu nasloucháním, opěvováním a dodržováním usměrňujících zásad oddané služby s vírou, zálibou a oddaností. To je cesta, která je v této kapitole doporučena. Není tedy pochyb o tom, že oddaná služba je jedinou absolutní cestou vedoucí k seberealizaci a Nejvyšší Osobnosti Božství. Neosobní chápání Nejvyšší Absolutní Pravdy, jak se popisuje v této kapitole, je doporučováno pouze tak dlouho, dokud se dotyčný neodevzdá seberealizaci. Může pro něho být prospěšné, dokud nemá příležitost se sdružovat s čistým oddaným. Ten, kdo chápe Absolutní Pravdu jako neosobní, se věnuje jednání zbavenému jeho plodů, medituje a rozvíjí poznání, aby porozuměl duši a hmotě. To je nezbytné tak dlouho, dokud není ve společnosti čistého oddaného. Pokud někdo přímo vyvine touhu vykonávat čistou oddanou službu s vědomím Kṛṣṇy, nemusí ve své duchovní realizaci postupovat krok za krokem. Oddaná služba, popsaná v prostředních šesti kapitolách Bhagavad-gīty, je příhodnější. Oddaný se nemusí obtěžovat s věcmi, které potřebuje k tomu, aby se udržel při životě, protože milostí Pána je o všechno postaráno.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvanácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o oddané službě.