CS/BG 12.3-4

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda


VERŠE 3-4

ये त्वक्षरमनिर्देश्यमव्यक्तं पर्युपासते ।
सर्वत्रगमचिन्त्यञ्च कूटस्थमचलन्ध्रुवम् ॥३॥
सन्नियम्येन्द्रियग्रामं सर्वत्र समबुद्धयः ।
ते प्राप्नुवन्ति मामेव सर्वभूतहिते रताः ॥४॥
ye tv akṣaram anirdeśyam
avyaktaṁ paryupāsate
sarvatra-gam acintyaṁ ca
kūṭa-stham acalaṁ dhruvam
sanniyamyendriya-grāmaṁ
sarvatra sama-buddhayaḥ
te prāpnuvanti mām eva
sarva-bhūta-hite ratāḥ

Překlad slovo od slova

ye — ti, kdo; tu — ale; akṣaram — toho, co přesahuje smyslové vnímání; anirdeśyam — neurčitého; avyaktam — neprojeveného; paryupāsate — plně se věnují uctívání; sarvatra-gam — všeprostupujícího; acintyam — nepochopitelného; ca — a; kūṭa-stham — neměnného; acalam — nehybného; dhruvam — ustáleného; sanniyamya — ovládající; indriya-grāmam — veškeré smysly; sarvatra — všude; sama-buddhayaḥ — stejně nakloněni; te — oni; prāpnuvanti — dosáhnou; mām — Mě; eva — jistě; sarva-bhūta-hite — pro blaho všech živých bytostí; ratāḥ — jednající.

Překlad

Ale ti, kteří se plně věnují uctívání neprojeveného, toho, co je neurčité, mimo dosah smyslového vnímání, všeprostupující, nepochopitelné, neměnné, ustálené a nehybné (neosobní pojetí Absolutní Pravdy) tím, že ovládají své smysly a jsou stejně nakloněni všem — kdo jednají pro blaho všech — Mě nakonec také dosáhnou.

Význam

Ti, kdo neuctívají Nejvyššího Pána přímo, ale snaží se dosáhnout téhož nepřímou metodou, nakonec také dospějí ke stejnému cíli, Śrī Kṛṣṇovi. “Poté, co po mnoha zrozeních moudrý člověk poznal, že Vāsudeva je vším, hledá útočiště u Mne.” To jsou Kṛṣṇova slova. Jakmile osoba po mnoha životech dospěje k úplnému poznání, odevzdá se Pánu Kṛṣṇovi. Přistupuje-li k Bohu způsobem uvedeným v tomto verši, musí ovládat smysly, sloužit všem a jednat pro blaho všech bytostí. Každý tedy musí vejít ve styk s Kṛṣṇou; jinak jeho realizace nebude dokonalá. Často se musí podrobit askezi v mnoha směrech, než se Mu úplně odevzdá. Aby mohla živá bytost vnímat Nadduši v nitru sebe sama, musí ukončit smyslové činnosti, jako je pozorování, naslouchání, ochutnávání, práce a tak dále. Potom porozumí, že Nejvyšší Duše je všude. Jakmile to vnímá, nechová zášť vůči žádné jiné živé bytosti — nevidí rozdíl mezi člověkem a zvířetem, protože vidí duši, nikoliv to, co ji pokrývá. Pro obyčejného člověka je však praktikování této metody neosobní realizace velice obtížné.