CS/BG 14.27
VERŠ 27
- ब्रह्मणो हि प्रतिष्ठाहममृतस्याव्ययस्य च ।
- शाश्वतस्य च धर्मस्य सुखस्यैकान्तिकस्य च ॥२७॥
- brahmaṇo hi pratiṣṭhāham
- amṛtasyāvyayasya ca
- śāśvatasya ca dharmasya
- sukhasyaikāntikasya ca
Překlad slovo od slova
brahmaṇaḥ — neosobního Brahmanu; hi — zajisté; pratiṣṭhā — opora; aham — Já jsem; amṛtasya — nesmrtelného; avyayasya — nemizícího; ca — také; śāśvatasya — věčného; ca — a; dharmasya — základního místa; sukhasya — štěstí; aikāntikasya — nejvyššího; ca — také.
Překlad
A Já jsem oporou neosobního Brahmanu, který se vyznačuje nesmrtelností, neubývá, je věčný a je základním místem nejvyššího štěstí.
Význam
Brahman se vyznačuje nesmrtelností, neměnností, věčností a štěstím. Realizace Brahmanu je počátkem transcendentálního vnímání, Paramātmā neboli Nadduše je vnímána na druhém, prostředním stupni, a realizace Nejvyšší Osobnosti Božství je konečnou realizací Absolutní Pravdy. Nejvyšší Osoba tedy zahrnuje jak Paramātmu, tak neosobní Brahman. V sedmé kapitole je uvedeno, že hmotná příroda je projevem nižší energie Pána. Pán oplodňuje nižší, hmotnou přírodu částečkami vyšší přírody — to je duchovní dotek v hmotné přírodě. Když začne živá bytost podmíněná hmotnou přírodou rozvíjet duchovní poznání, pozvedne se nad hmotné bytí a postupně dospěje k pojetí Brahmanu. To je první stupeň seberealizace. Osoba, která poznala Brahman, je transcendentální vůči hmotnému postavení, ale na úrovni realizace Brahmanu není dokonalá. Jestliže chce, může i nadále setrvat na úrovni Brahmanu, poté postupně pokračovat k poznání Paramātmy a dále k poznání Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve védské literatuře najdeme mnoho takových příkladů. Čtyři Kumārové nejprve vnímali pravdu jako neosobní Brahman, ale postupně dospěli na úroveň oddané služby. Tomu, kdo nedokáže překonat neosobní pojetí Brahmanu, hrozí, že poklesne. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že živá bytost může dospět k neosobnímu Brahmanu, ale když nebude pokračovat dále a nezíská poznatky o Nejvyšší Osobě, její inteligence nebude dokonale čirá. To znamená, že i ten, kdo se dostal na úroveň Brahmanu, může poklesnout, pokud nebude prokazovat oddanou službu Pánu. Ve Vedách také stojí: raso vai saḥ, rasaṁ hy evāyaṁ labdhvānandī bhavati — “Když někdo pozná Osobnost Božství, zdroj veškeré radosti, Kṛṣṇu, bude skutečně transcendentálně blažený.” (Taittirīya Upaniṣad 2.7.1) Nejvyšší Pán v plné míře oplývá bohatstvím šesti druhů, a když s Ním oddaný přijde do styku, dochází k výměnám tohoto bohatství. Králův služebník si užívá na téměř stejné úrovni jako král. A tak i věčné, neslábnoucí štěstí a věčný život doprovázejí oddanou službu. Realizace Brahmanu neboli věčnosti či nepomíjivosti je tedy v oddané službě zahrnuta.
I když je živá bytost svou povahou Brahman, má touhu vládnout hmotnému světu, a to je příčinou jejího možného pádu. Ve svém přirozeném postavení je nad třemi kvalitami hmotné přírody, ale ve styku s hmotnou přírodou se do jejích kvalit (dobra, vášně a nevědomosti) zaplétá. Stykem s nimi se její přání vládnout hmotnému světu projevuje. Jakmile se zaměstná oddanou službou, plně si vědoma Kṛṣṇy, okamžitě se dostane na transcendentální úroveň a její nepatřičná touha ovládat hmotnou přírodu zmizí. Proto je třeba ve společnosti oddaných praktikovat devět stanovených metod oddané služby, počínaje nasloucháním, opěvováním a vzpomínáním. Vlivem společnosti oddaných a duchovního učitele je hmotná touha vládnout postupně odstraněna a oddaný se ustálí v transcendentální láskyplné službě Pánu. Tento postup je stanoven v posledních verších této kapitoly: od dvacátého druhého po závěrečný. Oddaná služba Pánu je velmi prostá — je třeba stále sloužit Pánu, jíst zbytky jídla obětovaného Božstvu, vonět ke květům obětovaným lotosovým nohám Pána, navštěvovat místa Pánových transcendentálních zábav, číst o Jeho různých činnostech a Jeho opětování lásky s oddanými, neustále zpívat transcendentální zvukovou vibraci Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a dodržovat postní dny na oslavu příchodu Pána a Jeho oddaných do hmotného světa nebo jejich opuštění tohoto světa. Následováním tohoto procesu se oddaný zcela odpoutá od všech hmotných činností. Ten, kdo takto dokáže spočinout na úrovni brahmajyoti či na různých úrovních pojetí Brahmanu, se kvalitou vyrovná Nejvyšší Osobnosti Božství.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke čtrnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o třech kvalitách hmotné přírody.