CS/BG 15.16
VERŠ 16
- द्वाविमौ पुरुषौ लोके क्षरश्चाक्षर एव च ।
- क्षरः सर्वाणि भूतानि कूटस्थोऽक्षर उच्यते ॥१६॥
- dvāv imau puruṣau loke
- kṣaraś cākṣara eva ca
- kṣaraḥ sarvāṇi bhūtāni
- kūṭa-stho 'kṣara ucyate
Překlad slovo od slova
dvau — dvě; imau — tyto; puruṣau — živé bytosti; loke — na světě; kṣaraḥ — selhávající; ca — a; akṣaraḥ — neselhávající; eva — jistě; ca — a; kṣaraḥ — selhávající; sarvāṇi — všechny; bhūtāni — živé bytosti; kūṭa-sthaḥ — na úrovni jednoty; akṣaraḥ — neselhávající; ucyate — je řečeno.
Překlad
Jsou dvě skupiny bytostí — selhávající a neselhávající. V hmotném světě je každá živá bytost nazývána selhávající a v duchovním světě je každá živá bytost nazývána neselhávající.
Význam
Jak již bylo uvedeno, Pán ve své inkarnaci jménem Vyāsadeva sestavil Vedānta-sūtru. Zde Śrī Kṛṣṇa shrnuje její obsah. Říká, že živé bytosti, kterých je nespočetně mnoho, lze rozdělit do dvou skupin — na selhávající a neselhávající. Živé bytosti jsou věčně oddělenými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud jsou ve styku s hmotným světem, říká se jim jīva-bhūta, a zde použitá sanskrtská slova kṣaraḥ sarvāṇi bhūtāni znamenají, že jsou selhávající. Těm, které jsou však na úrovni jednoty s Nejvyšší Osobností Božství, se říká neselhávající. Jednota neznamená, že nemají žádnou individualitu, ale že mezi nimi a Pánem není nesoulad. Nestaví se proti účelu Pánova stvoření. V duchovním světě samozřejmě nic takového jako stvoření neexistuje, ale jak uvádí Vedānta-sūtra, Nejvyšší Osobnost Božství je původem všech emanací, a v tom smyslu je zde toto pojetí popisováno.
Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, zde říká, že jsou dvě skupiny živých bytostí. Totéž dokládají Vedy, a tudíž o tom není pochyb. Živé bytosti podmíněné v tomto světě, jež zápasí s myslí a pěti smysly, mají hmotná těla, která podléhají změnám. Hmota se mění, a tak se zdá, že se mění samotná živá bytost. V duchovním světě však tělo není hmotné, a proto u něho ke změnám nedochází. V hmotném světě prochází živá bytost šesti změnami: rodí se, roste, určitou dobu setrvává, rozmnožuje se a potom chřadne a zaniká. To jsou proměny hmotného těla. V duchovním světě se však tělo nemění; neexistuje tam stáří, zrození či smrt. Vše tam zůstává jednotné. Kṣaraḥ sarvāṇi bhūtāni: všechny živé bytosti, které přišly do styku s hmotou — od první stvořené bytosti, Brahmy, až po malého mravence — mění svá těla; jsou tedy selhávající. V duchovním světě jsou ale všichni trvale osvobozeni na úrovni jednoty.