CS/BG 16.24
VERŠ 24
- तस्माच्छास्त्रं प्रमाणं ते कार्याकार्यव्यवस्थितौ ।
- ज्ञात्वा शास्त्रविधानोक्तं कर्म कर्तुमिहार्हसि ॥२४॥
- tasmāc chāstraṁ pramāṇaṁ te
- kāryākārya-vyavasthitau
- jñātvā śāstra-vidhānoktaṁ
- karma kartum ihārhasi
Překlad slovo od slova
tasmāt — proto; śāstram — písma; pramāṇam — důkazy; te — tvoje; kārya — povinnost; akārya — a zakázané činnosti; vyavasthitau — při rozhodování; jñātvā — znající; śāstra — písma; vidhāna — usměrnění; uktam — jak jsou vyhlášena; karma — činy; kartum — konat; iha — v tomto světě; arhasi — měl bys.
Překlad
Je tedy třeba pochopit, co je a co není povinnost, podle pravidel písem. Když je někdo zná, má jednat, aby mohl být postupně povznesen.
Význam
JJak je uvedeno v patnácté kapitole, všechna usměrňující pravidla Ved mají vést k poznání Kṛṣṇy. Ten, kdo studiem Bhagavad-gīty pozná Kṛṣṇu, zaměstnává se oddanou službou a spočine na úrovni vědomí Kṛṣṇy, dosáhl nejvyšší dokonalosti poznání, jež védská literatura nabízí. Pán Caitanya Mahāprabhu tento proces nesmírně usnadnil, vyzýval lidi, aby zpívali Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, prokazovali oddanou službu Pánu a jedli zbytky jídla obětovaného Božstvu. O tom, kdo se přímo věnuje všem těmto činnostem oddané služby, lze říci, že již prostudoval veškerou védskou literaturu. Došel k závěru dokonalým způsobem. Pro obyčejné osoby, které nemají vědomí Kṛṣṇy neboli nevykonávají oddanou službu, samozřejmě o tom, co se má a nemá dělat, rozhodují příkazy Ved. Je třeba bez námitek jednat podle nich — to se nazývá následování principů śāstry neboli písma. Śāstra nemá čtyři základní nedostatky, které najdeme u podmíněné duše: nedokonalé smysly, sklon podvádět, nevyhnutelné omyly a podléhání iluzi. Tyto čtyři základní vady podmíněného života znemožňují určovat si pravidla a usměrnění samostatně. Proto všichni světci, ācāryové a velké duše přijímají bez jakýchkoliv změn usměrňující pravidla śāster, jež jsou mimo tyto nedostatky.
V Indii je mnoho skupin lidí s různým duchovním chápáním. Obecně se dělí do dvou tříd — na impersonalisty a personalisty. Obě však žijí podle zásad Ved. Nikdo nemůže dospět k dokonalosti, pokud nenásleduje zásady písem. Proto je ten, kdo skutečně chápe smysl śāster, považován za šťastlivce.
Odpor k zásadám, jež vedou k poznání Nejvyšší Osobnosti Božství, je v lidské společnosti příčinou všech poklesků. Je tím největším přestupkem lidského života. Proto nám māyā, hmotná energie Nejvyšší Osobnosti Božství, neustále způsobuje těžkosti v podobě utrpení trojího druhu. Tato hmotná energie sestává ze tří kvalit hmotné přírody. Aby se nám otevřela cesta k poznání Nejvyššího Pána, musíme nejprve dospět alespoň na úroveň kvality dobra. Pokud to neuděláme, zůstaneme pod vlivem vášně a nevědomosti, které jsou příčinou démonského života. Ti, kdo jsou pod jejich vlivem, se vysmívají písmům, světcům a správnému porozumění Nejvyšší Osobnosti Božství. Neposlouchají pokyny duchovního učitele a nedbají na usměrnění daná písmy. Oddaná služba je nepřitahuje, přestože slyšeli o její slávě, a tak si vymýšlejí vlastní cestu k povznesení. To jsou některé z nedostatků lidské společnosti, jež vedou k démonskému životu. Pokud se ovšem osoba dokáže nechat vést pravým duchovním učitelem, který je schopen ji přivést na cestu k vyšší úrovni, její život bude úspěšný.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k šestnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o božské a démonské povaze.