CS/BG 18.48

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda


VERŠ 48

सहजं कर्म कौन्तेय सदोषमपि न त्यजेत् ।
सर्वारम्भा हि दोषेण धूमेनाग्निरिवावृताः ॥४८॥
saha-jaṁ karma kaunteya
sa-doṣam api na tyajet
sarvārambhā hi doṣeṇa
dhūmenāgnir ivāvṛtāḥ

Překlad slovo od slova

saha-jam — zrozené zároveň; karma — práce; kaunteya — ó synu Kuntī; sa-doṣam — s vadou; api — ačkoliv; na — nikdy; tyajet — je třeba se zříci; sarva-ārambhāḥ — všechny snahy; hi — jistě; doṣeṇa — vadou; dhūmena — kouřem; agniḥ — oheň; iva — jako; āvṛtāḥ — zahalen.

Překlad

Ó synu Kuntī, každá snaha je poznamenána nějakou vadou, tak jako je oheň zahalen kouřem. Nikdo se proto nemá zříkat práce, jež vzešla z jeho povahy, třebaže může být plná nedostatků.

Význam

V podmíněném životě je veškerá práce znečištěna kvalitami hmotné přírody. Dokonce i brāhmaṇa musí konat oběti, při kterých je nezbytné zabíjet zvířata. Kṣatriya — bez ohledu na to, jak je zbožný, musí zase bojovat s nepřáteli. Nemůže se tomu vyhnout. I velice zbožný obchodník musí někdy zatajit svůj zisk, aby mohl pokračovat v obchodování, a někdy může být nucen provozovat šmelinářství. Toho všeho se nelze vyvarovat. A śūdra, který slouží špatnému pánovi, musí plnit jeho nařízení, i kdyby tak měl dělat něco, co se dělat nemá. Přes všechny tyto nedostatky mají všichni i nadále konat své předepsané povinnosti, neboť pocházejí z jejich vlastní povahy.

Zde je uveden velice pěkný příklad: oheň je čistý, ale přesto ho provází kouř. Tím se však oheň neznečistí. I přes kouř je považován za nejčistší ze všech prvků. Zřeknutí se kšatrijských činností a přijetí zaměstnání brāhmaṇy nikomu nezajistí, že jako brāhmaṇa nebude muset dělat nic nepříjemného. Z toho se dá usoudit, že nikdo v hmotném světě nemůže být zcela prostý znečištění hmotnými kvalitami. Zmíněný příklad ohně a kouře je v této souvislosti skutečně příhodný. Když se v zimě vyndá z ohně kámen, kouř může dráždit oči i jiné části těla, ale přes všechny potíže je třeba ohně použít. Nikdo se nemá kvůli nějakým nepříjemnostem zříkat svého přirozeného zaměstnání — je třeba být rozhodnut sloužit Nejvyššímu Pánu konáním svých povinností s vědomím Kṛṣṇy. To je dokonalost. Když se někdo věnuje určitému zaměstnání, aby uspokojil Nejvyššího Pána, všechny nedostatky provázející toto zaměstnání se očistí. Jakmile jsou výsledky práce spojeny s oddanou službou a tím očištěny, osoba začne dokonale vidět vlastní já ve svém nitru. Tak vypadá seberealizace.