CS/BG 2.31
VERŠ 31
- स्वधर्ममपि चावेक्ष्य न विकम्पितुमर्हसि ।
- धर्म्याद्धि युद्धाच्छ्रेयोऽन्यत्क्षत्रियस्य न विद्यते ॥३१॥
- sva-dharmam api cāvekṣya
- na vikampitum arhasi
- dharmyād dhi yuddhāc chreyo 'nyat
- kṣatriyasya na vidyate
Překlad slovo od slova
sva-dharmam — vlastní náboženské zásady; api — také; ca — vskutku; avekṣya — beroucí v úvahu; na — nikdy; vikampitum — váhat; arhasi — měl bys; dharmyāt — pro náboženské zásady; hi — jistě; yuddhāt — než boj; śreyaḥ — lepší zaměstnání; anyat — jakékoliv jiné; kṣatriyasya — pro kṣatriyu; na — ne; vidyate — existuje.
Překlad
Když uvážíš svou kšatrijskou povinnost, měl bys vědět, že pro tebe neexistuje lepší zaměstnání než boj motivovaný náboženskými zásadami; proto nemusíš váhat.
Význam
Druhá ze čtyř společenských tříd, která zajišťuje dobrou státosprávu, se nazývá kṣatriya. Kṣat znamená ublížení a kṣatriya je ten, kdo chrání před ublížením (trāyate znamená chránit). Kṣatriyové se učí zabíjet v lese. Dříve bývalo zvykem, že kṣatriya šel do lesa a s mečem se postavil tygrovi. Když ho zabil, zvíře čekala královská kremace. Tento zvyk dodnes zachovávají kšatrijští králové v Jaipuru. Kṣatriyové se učí vyzývat na souboj a zabíjet, protože násilí motivované náboženskými zásadami je někdy nezbytné. Náhle přijmout sannyās, stav odříkání, se jim proto nikdy nedoporučuje. Nenásilí může být v politice diplomatickým krokem, ale nikdy není zásadou. V náboženských zákonících je uvedeno:
āhaveṣu mitho 'nyonyaṁ jighāṁsanto mahī-kṣitaḥ yuddhamānāḥ paraṁ śaktyā svargaṁ yānty aparāṅ-mukhāḥ
yajñeṣu paśavo brahman hanyante satataṁ dvijaiḥ saṁskṛtāḥ kila mantraiś ca te 'pi svargam avāpnuvan
“Král či kṣatriya, který se na bitevním poli utkává s jiným, zlovolným králem, je způsobilý dosáhnout po smrti nebeských planet, stejně jako jich dosahují brāhmaṇové obětováním zvířat v obětním ohni.” Zabití na bojišti, které je motivované náboženskými zásadami, a zabití zvířat v obětním ohni tedy rozhodně nejsou považovány za násilné činy, protože jejich náboženská stránka přinese prospěch všem. Obětované zvíře dostane okamžitě lidské tělo, aniž by muselo procházet postupnou evolucí z jedné životní formy do druhé, a kṣatriyové zabití na bojišti dosáhnou nebeských planet stejně jako brāhmaṇové, kteří jich dosahují konáním obětí.
Jsou dva druhy sva-dharmy neboli příslušných povinností. Dokud člověk není osvobozený, musí v souladu s náboženskými zásadami konat povinnosti odpovídající jeho tělu, aby k osvobození dospěl. A když ho dosáhne, jeho sva-dharma — vlastní povinnost — se stává duchovní; není na úrovni hmotného tělesného pojetí. Na úrovni tělesného pojetí života mají brāhmaṇové a kṣatriyové své příslušné povinnosti, kterým se nemohou vyhnout. Ve čtvrté kapitole bude vyloženo, že sva-dharmu určuje Pán. Na tělesné úrovni se sva-dharma nazývá varṇāśrama-dharma, prostředek napomáhající duchovnímu porozumění. U varṇāśrama-dharmy—povinností odpovídajících tomu, jaké kvality přírody jsou spojené s daným tělem — začíná lidská civilizace. Konat svou příslušnou povinnost v každé oblasti jednání, v souladu s pokyny vyšších autorit, vede k dosažení vyšší úrovně života.