CS/BG 4.11

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda


VERŠ 11

ये यथा मां प्रपद्यन्ते तांस्तथैव भजाम्यहम् ।
मम वर्त्मानुवर्तन्ते मनुष्याः पार्थ सर्वशः ॥११॥
ye yathā māṁ prapadyante
tāṁs tathaiva bhajāmy aham
mama vartmānuvartante
manuṣyāḥ pārtha sarvaśaḥ

Překlad slovo od slova

ye — všichni, kteří; yathā — jak; mām — Mně; prapadyante — odevzdávají se; tān — je; tathā — tak; eva — jistě; bhajāmi — odměňuji; aham — Já; mama — Moji; vartma — cestu; anuvartante — následují; manuṣyāḥ — všichni lidé; pārtha — ó synu Pṛthy; sarvaśaḥ — po všech stránkách.

Překlad

Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí po Mé cestě, synu Pṛthy.

Význam

Každý hledá Kṛṣṇu v různých aspektech Jeho projevů. Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, lze částečně vnímat v Jeho neosobní záři brahmajyoti a jako všeprostupující Nadduši, dlící i v atomech. Zcela znát Kṛṣṇu však mohou jedině Jeho čistí oddaní. Kṛṣṇa je tedy cílem realizace všech a každý je uspokojen podle své touhy po Něm. Také v transcendentálním světě Kṛṣṇa jedná se svým čistým oddaným v transcendentálním postoji, který odpovídá přání oddaného. Jeden oddaný může chtít Kṛṣṇu za svrchovaného pána, druhý za svého přítele, další za svého syna a jiný za svého milence. Kṛṣṇa odměňuje všechny oddané stejně, úměrně stupni jejich lásky k Němu. Stejné opětování citů probíhá i v hmotném světě. Zde se Pán věnuje rovnocennému opětování citů s různými oddanými, kteří Ho uctívají různými způsoby. Čistí oddaní se s Ním zde i v transcendentálním sídle osobně stýkají a mají možnost Mu přímým způsobem sloužit, a tak v láskyplné službě Jemu pociťují transcendentální blaženost. Kṛṣṇa pomáhá i impersonalistům, kteří chtějí spáchat duchovní sebevraždu zničením své individuální existence — tím, že je pohltí do své záře. Tito jedinci nechtějí přijmout svrchovanost věčné a blažené Osobnosti Božství, a proto poté, co potlačili svou individualitu, nemohou vychutnávat blaženost transcendentální osobní služby Pánu. Ti z nich, kteří nestojí pevně ani na úrovni neosobní existence, se vracejí do této hmotné sféry, aby projevili své dřímající touhy po činnostech. Nemají přístup na duchovní planety, ale dostávají znovu příležitost jednat na hmotných planetách. Ploduchtivým konatelům udílí Pán jakožto yajñeśvara vytoužené výsledky jejich konání předepsaných povinností a yogīnům zase mystické síly, které se snažili získat. Jinými slovy — úspěch každého závisí pouze na Jeho milosti a nejrůznější druhy duchovních procesů nejsou nic jiného než různé stupně úspěchu na stejné cestě. Pokud tedy člověk nedospěje k nejvyšší dokonalosti — vědomí Kṛṣṇy — zůstávají všechny jeho pokusy nedokonalé. To popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10):

akāmaḥ sarva-kāmo vā mokṣa-kāma udāra-dhīḥ tīvreṇa bhakti-yogena yajeta puruṣaṁ param

“Ať už člověk nemá žádnou touhu (situace oddaných), touží po výsledcích všeho druhu nebo chce osvobození, měl by se s veškerým úsilím snažit uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, aby dosáhl naprosté dokonalosti, která vrcholí vědomím Kṛṣṇy.”