CS/BG 6.18

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda


VERŠ 18

यदा विनियतं चित्तमात्मन्येवावतिष्ठते ।
निःस्पृहः सर्वकामेभ्यो युक्त इत्युच्यते तदा ॥१८॥
yadā viniyataṁ cittam
ātmany evāvatiṣṭhate
nispṛhaḥ sarva-kāmebhyo
yukta ity ucyate tadā

Překlad slovo od slova

yadā — když; viniyatam — ukázněná; cittam — mysl s jejími činnostmi; ātmani — na úrovni transcendence; eva — jistě; avatiṣṭhate — spočine; nispṛhaḥ — bez touhy; sarva — po veškerém; kāmebhyaḥ — hmotném uspokojování smyslů; yuktaḥ — ustálený v yoze; iti — takto; ucyate — je řečeno; tadā — tehdy.

Překlad

O tom, kdo prováděním yogy ukázní činnosti mysli a zbaven všech hmotných tužeb spočine na úrovni transcendence, je řečeno, že je ustálený v yoze.

Význam

Jednání yogīna se liší od jednání obyčejné osoby charakteristickým upuštěním od všech hmotných tužeb, z nichž pohlavní touha je tou nepřednější. Činnosti mysli dokonalého yogīna jsou tak ukázněné, že ho již žádná hmotná touha nemůže rozrušit. Jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18-20), tento dokonalý stav je automaticky dosažitelný těmi, kdo mají vědomí Kṛṣṇy:

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane karau harer mandira-mārjanādiṣu śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye

mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau tad-bhṛtya-gātra-sparśe 'ṅga-saṅgamam ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite

pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā yathottama-śloka-janāśrayā ratiḥ

“Král Ambarīṣa nejprve upíral svou mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Svá slova potom používal k popisování Pánových transcendentálních vlastností, své ruce k vytírání chrámu Pána, uši k naslouchání o Pánových činnostech, oči ke zhlížení Pánových transcendentálních podob, tělo k dotýkání se těl oddaných, čich k vnímání vůně květů lotosu obětovaných Pánu, jazyk k ochutnávání lístků tulasī obětovaných u lotosových nohou Pána, nohy k navštěvování poutních míst a chrámu Pána, hlavu ke skládání poklon Pánu a touhy k naplňování Pánova poslání. Všechny tyto transcendentální činnosti jsou příznačné pro toho, kdo se touží stát čistým oddaným.”

Pro stoupence neosobní cesty je možná tento transcendentální stav nepopsatelný, ale jak dokládá výše uvedený popis činností Mahārāje Ambarīṣe, pro osobu vědomou si Kṛṣṇy je to velice snadná a praktická činnost. Toto transcendentální jednání není praktické jen tehdy, když mysl neustále nevzpomíná na lotosové nohy Pána. V oddané službě se tyto předepsané činnosti nazývají arcana neboli zaměstnání všech smyslů sloužením Pánu. Smysly a mysl potřebují být zaměstnány; samotné odříkání je nepraktické. Pro všechny lidi — a zvláště pro ty, kteří nepatří k stavu odříkání — je proto výše uvedené transcendentální zaměstnání smyslů a mysli dokonalým procesem, který vede k transcendentálnímu úspěchu a který je v Bhagavad-gītě nazýván slovem yukta.