CS/BG 3.14

Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA TŘETÍ: Karma-yoga

BG 3.13 - BG 3.15

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda

VERŠ 14

अन्नाद्भवन्ति भूतानि पर्जन्यादन्नसम्भवः ।

यज्ञाद्भवति पर्जन्यो यज्ञः कर्मसमुद्भवः ॥१४॥

annād bhavanti bhūtāni

parjanyād anna-sambhavaḥ

yajñād bhavati parjanyo

yajñaḥ karma-samudbhavaḥ

Překlad slovo od slova

annāt — z obilí; bhavanti — vyvíjejí se; bhūtāni — hmotná těla; parjanyāt — z dešťů; anna — obilí; sambhavaḥ — pochází; yajñāt — z konání oběti; bhavati — přichází; parjanyaḥ — déšť; yajñaḥ — konání yajñi; karma — předepsaných povinností; samudbhavaḥ — zrozené z.

Překlad

Všechna živá těla závisí na obilí, jehož růst zajišťují deště. Deště přicházejí díky yajñi (oběti) a yajña se rodí z konání předepsaných povinností.

Význam

Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, význačný autor komentáře k Bhagavad-gītě, píše: ye indrādy-aṅgatayāvasthitaṁ yajñaṁ sarveśvaraṁ viṣṇum abhyarcya tac-cheṣam aśnanti tena tad deha-yātrāṁ sampādayanti, te santaḥ sarveśvarasya yajña-puruṣasya bhaktāḥ sarva-kilbiṣair anādi-kāla-vivṛddhair ātmānubhava-pratibandhakair nikhilaiḥ pāpair vimucyante. Nejvyšší Pán, Viṣṇu — známý pod jménem yajña-puruṣa, osobní příjemce všech obětí — je Pánem všech polobohů, kteří Mu slouží tak, jako různé údy těla slouží tělu jako celku. Polobozi, jako je Indra, Candra a Varuṇa, jsou dosazení správci řídící hmotné dění. Vedy dávají pokyny k obětím pro jejich uspokojení, aby nám pak tito polobozi s potěšením dodávali dostatek vzduchu, světla a vody, potřebných k růstu obilí. Když je uctíván Pán Kṛṣṇa, jsou tím uctíváni i polobozi, kteří jsou různými částmi Pánova těla; není tedy třeba je uctívat samostatně. Oddaní Pána, osoby vědomé si Kṛṣṇy, z toho důvodu nejprve obětují jídlo Kṛṣṇovi, a potom ho jedí — to je způsob, který dodává tělu duchovní výživu. Nejenže toto jednání zničí v těle reakce za dřívější hříšné činy, ale navíc ho učiní imunním vůči jakékoliv nákaze pocházející z hmotné přírody. Tak jako očkování chrání před nakažlivou nemocí, jídlo, které přijímáme poté, co bylo obětováno Pánu Viṣṇuovi, nás posílí tak, že budeme dostatečně odolní vůči hmotným vlivům. Ten, kdo je zvyklý jednat tímto způsobem, je oddaný Pána. Osoba vědomá si Kṛṣṇy, která jí pouze jídlo obětované Kṛṣṇovi, tedy může odvrátit všechny účinky své dřívější hmotné nákazy, stojící v cestě seberealizaci. Naopak ten, kdo tak nečiní, dále zvětšuje rozsah svého hříšného jednání a tím si připravuje příští tělo a podobu, jakou mají prasata a psi. Tak bude trpět následky všech hříchů. Hmotný svět je plný nákazy; ten, kdo nabyl odolnosti přijímáním Pánova prasādam (jídla obětovaného Viṣṇuovi), je ochráněn, zatímco ostatní nákaze podléhají.

Obilí a zelenina jsou ve skutečnosti jídlem všech. Člověk jí různé druhy obilí, zeleniny, ovoce a podobně a zvířata žerou zbytky obilí a zeleniny, trávu a další rostliny. Lidé, kteří jsou navyklí jíst maso, tedy také nutně závisí na rostlinstvu. Z konečného hlediska jsme závislí na úrodě z polí, nikoliv na výrobě ve velkých továrnách. Pole dávají úrodu díky dostatku deště, který zajišťují polobozi, jako je Indra, bůh Slunce, bůh Měsíce a další. A ti všichni jsou služebníky Pána. Pána lze uspokojit oběťmi, a ten, kdo je nekoná, se následně ocitne v nouzi; to je zákon přírody. Konání yajñi — konkrétně saṅkīrtana-yajñi, která je stanovena pro tento věk — je tedy nutné přinejmenším proto, abychom se uchránili před nedostatkem potravy.

BG 3.13 - BG 3.15