CS/BG 3

From Vanipedia
Jump to: navigation, search
Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA TŘETÍ: Karma-yoga
KAPITOLA DRUHÁ KAPITOLA DRUHÁ - KAPITOLA ČTVRTÁ KAPITOLA ČTVRTÁ
BG-chapter next.png



Prabhupádovy výklady můžete vidět kliknutím na link verše

VERŠ 3.1: Arjuna pravil: Ó Janārdano, Keśavo, proč mne chceš zapojit do tohoto hrozného boje, když si myslíš, že inteligence je lepší než jednání s vidinou jeho plodů?

VERŠ 3.2: Má inteligence je zmatena Tvými dvojsmyslnými pokyny. Proto Tě prosím, řekni mi s konečnou platností, co pro mne bude nejprospěšnější.

VERŠ 3.3: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó Arjuno, jenž jsi prostý hříchu! Již jsem řekl, že jsou dva druhy lidí, kteří se snaží poznat vlastní já. Jedni ho chtějí poznat empirickou, filozofickou spekulací a druzí oddanou službou.

VERŠ 3.4: Každý je nucen bezmocně jednat podle vlastností, které získal od kvalit hmotné přírody — nikdo nemůže ani na okamžik zůstat nečinný.

VERŠ 3.5: Každý je nucen bezmocně jednat podle vlastností, které získal od kvalit hmotné přírody — nikdo nemůže ani na okamžik zůstat nečinný.

VERŠ 3.6: Ten, kdo drží na uzdě své činné smysly, ale myslí dlí u smyslových objektů, klame sám sebe a je nazýván pokrytcem.

VERŠ 3.7: Snaží-li se naopak upřímný člověk myslí ovládat činné smysly a začne se bez ulpívání věnovat karma-yoze (na úrovni vědomí Kṛṣṇy), stojí mnohem výš.

VERŠ 3.8: Konej svou předepsanou povinnost, neboť takové jednání je lepší než nečinnost. Bez práce nemůžeš ani udržet při životě hmotné tělo.

VERŠ 3.9: Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi — jinak živou bytost svazuje v tomto hmotném světě. Konej proto své předepsané povinnosti pro Jeho uspokojení, synu Kuntī. Tak nebudeš nikdy poután.

VERŠ 3.10: Na počátku stvořil Pán všeho tvorstva generace lidí a polobohů (zároveň se stvořením obětí Viṣṇuovi) a požehnal jim: “Buďte šťastni z této yajñi! Její konání vám zajistí vše kýžené ke šťastnému životu a dosažení osvobození.”

VERŠ 3.11: “Polobozi, potěšeni vašimi oběťmi, potěší zase vás. Díky této spolupráci mezi lidmi a polobohy bude úsilí všech korunováno zdarem.”

VERŠ 3.12: “Jakmile budou polobozi, kteří se starají o poskytování všeho nezbytného k životu, uspokojeni konáním yajñi, zásobí vás vším potřebným. Kdo si však užívá těchto darů, aniž by je na oplátku obětoval polobohům, není nic jiného než zloděj.”

VERŠ 3.13: “Oddaní Pána jsou osvobozeni od veškerých hříchů, neboť jedí jídlo, které je nejprve obětováno. Osoby, které však připravují jídlo pro svůj smyslový požitek, jedí bezesporu jen hřích.”

VERŠ 3.14: Všechna živá těla závisí na obilí, jehož růst zajišťují deště. Deště přicházejí díky yajñi (oběti) a yajña se rodí z konání předepsaných povinností.

VERŠ 3.15: Usměrněné činnosti jsou stanoveny ve Vedách a Vedy jsou projeveny přímo z Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto se všeprostupující Transcendence věčně nachází v obětích.

VERŠ 3.16: Můj milý Arjuno, ten, kdo v lidském životě nepřijme za svůj koloběh oběti takto stanovený Vedami, vede život plný hříchu. Žije pouze pro ukojení smyslů, a proto žije zbytečně.

VERŠ 3.17: Avšak pro toho, kdo nachází potěšení ve vlastním já, jehož lidský život je životem seberealizace a jenž je vnitřně spokojený a naplněný — pro toho neexistuje žádná povinnost.

VERŠ 3.18: Člověk, který poznal vlastní já, nemá důvod ke konání předepsaných povinností a nemá ani důvod, proč by takovou práci neměl konat. Nemá také potřebu záviset na jakékoliv jiné živé bytosti.

VERŠ 3.19: Člověk by tedy měl jednat z povinnosti a nelpět na výsledku svých činů, neboť jednáním bez ulpívání dosáhne Nejvyššího.

VERŠ 3.20: Králové, jako byl Janaka, dosáhli dokonalosti výhradně tím, že konali předepsané povinnosti. Měl bys tedy konat svou práci, abys tím učil širokou veřejnost.

VERŠ 3.21: Cokoliv dělá velký člověk, dělají pak i obyčejní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví.

VERŠ 3.22: Ó synu Pṛthy, nikde v celých třech planetárních systémech neexistuje práce, která by Mi byla předepsána. Nic Mi nechybí a nepotřebuji nic získat — a přesto plním předepsané povinnosti.

VERŠ 3.23: Ó Pārtho, kdybych totiž někdy opominul pečlivé konání předepsaných povinností, všichni lidé by se nepochybně vydali Mou cestou.

VERŠ 3.24: Kdybych neplnil předepsané povinnosti, všechny tyto světy by čekala záhuba. Stal bych se původcem nežádoucího obyvatelstva, a tak bych zničil klid a mír všech živých bytostí.

VERŠ 3.25: Tak jako nevědomí konají své povinnosti a ulpívají přitom na výsledcích, učený může také jednat, ale bez ulpívání, s cílem správně vést všechny lidi.

VERŠ 3.26: Ten, kdo je učený, nemá nevědomé lidi, kteří lpí na plodech předepsané práce, podněcovat k nečinnosti, aby nenarušil jejich mysl. Naopak by je měl jednáním v duchu oddanosti zaměstnat nejrůznějšími činnostmi (v zájmu postupného rozvinutí vědomí Kṛṣṇy).

VERŠ 3.27: Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za vykonavatele činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody.

VERŠ 3.28: Ó muži mocných paží! Ten, kdo zná Absolutní Pravdu, se neoddává smyslům a smyslovému požitku, jelikož dobře zná rozdíly mezi jednáním s oddaností a jednáním s touhou po jeho plodech.

VERŠ 3.29: Nevědomé osoby se zmateny kvalitami hmotné přírody vždy plně oddají hmotným činnostem a pak ulpí. Ten, kdo je moudrý, by je však neměl zneklidňovat — přestože jsou tyto povinnosti nižší povahy, jelikož jejich konatelům se nedostává poznání.

VERŠ 3.30: Ó Arjuno, proto se všemi svými činnostmi zasvěcenými Mně, s úplným poznáním Mne, bez touhy po zisku, bez vlastnických nároků na výsledky a bez letargie, bojuj.

VERŠ 3.31: Ti, kdo konají své povinnosti podle Mých pokynů a řídí se tímto učením s vírou, prosti odporu k Mému nařízení, budou vysvobozeni z pout činností prováděných s touhou po jejich plodech.

VERŠ 3.32: Avšak o těch, kteří ze závisti toto učení přehlížejí a neřídí se jím, je třeba vědět, že jsou zbaveni poznání, zmateni a jejich snahy dosáhnout dokonalosti jsou odsouzeny k neúspěchu.

VERŠ 3.33: Dokonce i člověk oplývající poznáním jedná podle své povahy, neboť každý se řídí povahou, kterou získal ze tří kvalit. Co zmůže potlačování?

VERŠ 3.34: Jsou dány zásady pro usměrnění připoutanosti a odporu smyslů ke smyslovým objektům. Nikdo by neměl takové připoutanosti a odporu podlehnout, protože jsou překážkami na cestě seberealizace.

VERŠ 3.35: Je mnohem lepší konat své předepsané povinnosti, byť i nedokonale, než povinnosti druhého dokonale. Lépe je dočkat se záhuby při plnění vlastní povinnosti než se zaměstnat plněním povinností někoho jiného, neboť kráčet cestou jiných je nebezpečné.

VERŠ 3.36: Arjuna řekl: Ó potomku Vṛṣṇiho, co člověka žene k tomu, aby páchal hříšné činy — dokonce aniž sám chce — jako by k tomu byl nucen silou?

VERŠ 3.37: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Je to jen chtíč, Arjuno, který se rodí ze styku s hmotnou kvalitou vášně a později se mění v hněv a který je v tomto světě všepohlcujícím hříšným nepřítelem.

VERŠ 3.38: Tak jako je oheň zahalen kouřem, zrcadlo pokryto prachem či zárodek zakryt lůnem, živou bytost pokrývají různé stupně tohoto chtíče.

VERŠ 3.39: Tak je čisté vědomí znalé živé bytosti zahalené jejím věčným nepřítelem v podobě chtíče, který není nikdy ukojen a spaluje jako oheň.

VERŠ 3.40: Sídly tohoto chtíče jsou smysly, mysl a inteligence. Skrze ně chtíč zahalí skutečné poznání živé bytosti a zmate ji.

VERŠ 3.41: Ó Arjuno, nejlepší z Bharatovců, proto se na samém začátku vypořádej s tímto velkým symbolem hříchu (chtíčem) tak, že ovládneš smysly. Tím zdolej tohoto hubitele poznání a seberealizace.

VERŠ 3.42: Činné smysly jsou nadřazeny neživé hmotě a výše než smysly je mysl. Inteligence stojí ještě výše než mysl, a ona (duše) převyšuje dokonce i inteligenci.

VERŠ 3.43: Ó Arjuno, bojovníku mocných paží! Ten, kdo takto ví, že je v nadřazeném postavení vůči hmotným smyslům, mysli a inteligenci, by měl uklidnit mysl uváženou duchovní inteligencí (rozvinout vědomí Kṛṣṇy), a tak — duchovní silou — přemoci tohoto neukojitelného nepřítele, který se nazývá chtíč.


KAPITOLA DRUHÁ KAPITOLA DRUHÁ - KAPITOLA ČTVRTÁ KAPITOLA ČTVRTÁ