CS/BG 15

Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA PATNÁCTÁ: Yoga Nejvyšší Osoby

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ - KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Prabhupádovy výklady můžete vidět kliknutím na link verše

VERŠ 15.1: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Je řečeno, že existuje nechřadnoucí banyán, jehož kořeny směřují nahoru a větve dolů a jehož listy jsou védské hymny. Každý, kdo tento strom zná, je znalcem Ved.

VERŠ 15.2: Větve toho stromu směřují dolů i nahoru, živeny třemi kvalitami hmotné přírody. Výhonky jsou objekty smyslového vnímání. Má také kořeny směřující dolů a ty se upínají k plodonosným činům lidské společnosti.

VERŠE 15.3-4: Skutečnou podobu tohoto stromu nelze v tomto světě vnímat. Nikdo neví, kde končí, kde začíná a na čem spočívá. Živá bytost však musí s rozhodností skácet tento pevně zakořeněný strom zbraní neulpívání. Poté musí vyhledat ono místo, ze kterého se po jeho dosažení již nikdy nikdo nevrací, a odevzdat se onomu Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, v němž má vše svůj počátek a z něhož se vše od nepaměti šíří.

VERŠ 15.5: Ti, kteří jsou prosti pýchy, iluze a závadných styků, kteří znají věčné a skoncovali s hmotným chtíčem, kteří jsou nedotčeni protiklady v podobě štěstí a neštěstí, kteří nejsou zmatení a vědí, jak se odevzdat Nejvyšší Osobě, dosahují onoho věčného království.

VERŠ 15.6: Toto Mé svrchované sídlo není osvětlováno sluncem ani měsícem, ohněm ani elektřinou. Ti, kteří ho dosáhnou, se nikdy nevracejí do hmotného světa.

VERŠ 15.7: Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, svádějí těžký boj se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.

VERŠ 15.8: Živá bytost v hmotném světě přenáší svá různá pojetí života z jednoho těla do druhého stejně, jako vzduch přenáší vůně. Tak přijímá tělo jednoho druhu a znovu ho opouští, aby přijala další.

VERŠ 15.9: Živá bytost, která tímto způsobem přijímá další hrubohmotné tělo, získá určité uši, oči, jazyk, nos a hmat, jež jsou seskupeny kolem mysli. Tak bude užívat patřičné řady smyslových objektů.

VERŠ 15.10: Pošetilci nechápou, jak dochází k tomu, že živá bytost opouští své tělo, a nechápou ani to, jaké tělo užívá pod vlivem kvalit hmotné přírody. Avšak ten, kdo má oči cvičené v poznání, to vše vidí.

VERŠ 15.11: Usilující transcendentalisté, kteří setrvávají na úrovni vlastního já, jsou schopni toto vše vidět jasně. Avšak ti, jejichž mysl není vyvinuta a kteří seberealizace nedosáhli, nemohou vidět, k čemu dochází, i když se o to pokoušejí.

VERŠ 15.12: Záře slunce, jež rozptyluje temnotu celého tohoto světa, pochází ode Mě, a stejně tak i záře měsíce a ohně.

VERŠ 15.13: Vstupuji do všech planet a svou energií je udržuji na jejich oběžných drahách. Stávám se měsícem a tak dodávám šťávu života všem rostlinám.

VERŠ 15.14: Jsem trávicí oheň v tělech všech živých bytostí a ve spojení s vycházejícím a vcházejícím vzduchem života trávím čtyři druhy potravy.

VERŠ 15.15: Dlím v srdcích všech a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění. Všechny Vedy jsou určeny k poznání Mě; Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Ved.

VERŠ 15.16: Jsou dvě skupiny bytostí — selhávající a neselhávající. V hmotném světě je každá živá bytost nazývána selhávající a v duchovním světě je každá živá bytost nazývána neselhávající.

VERŠ 15.17: Kromě těchto dvou ještě existuje největší žijící osobnost, Nejvyšší Duše, neměnný Pán, jenž vstoupil do tří světů a udržuje je.

VERŠ 15.18: Jelikož jsem transcendentální, nad selhávajícími i neselhávajícími, a jelikož jsem největší, jsem oslavován po světě i ve Vedách jako ona Nejvyšší Osoba.

VERŠ 15.19: Ó synu Bharaty! Každý, kdo Mě bez jediné pochyby zná jako Nejvyšší Osobnost Božství, zná vše. Plně se proto věnuje oddané službě Mně.

VERŠ 15.20: Ó neposkvrněný, nyní jsem vyjevil nejdůvěrnější část védských písem. Každý, kdo ji pochopí, se stane moudrým a dovede své úsilí k dokonalosti.

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ - KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ