CS/BG 11.55
VERŠ 55
- मत्कर्मकृन्मत्परमो मद्भक्तः सङ्गवर्जितः ।
- निर्वैरः सर्वभूतेषु यः स मामेति पाण्डव ॥५५॥
- mat-karma-kṛn mat-paramo
- mad-bhaktaḥ saṅga-varjitaḥ
- nirvairaḥ sarva-bhūteṣu
- yaḥ sa mām eti pāṇḍava
Překlad slovo od slova
mat-karma-kṛt — kdo pracuje pro Mne; mat-paramaḥ — považující Mě za Nejvyššího; mat-bhaktaḥ — prokazující Mi oddanou službu; saṅga-varjitaḥ — neznečištěn plodonosnou prací a myšlenkovou spekulací; nirvairaḥ — bez nepřátel; sarva-bhūteṣu — mezi všemi živými bytostmi; yaḥ — ten, kdo; saḥ — on; mām — ke Mně; eti — přichází; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua.
Překlad
Ó synu Pāṇḍua, ten, kdo Mi prokazuje čistou oddanou službu, bez znečištění plodonosnými činnostmi a myšlenkovou spekulací, kdo pracuje pro Mě, činí Mě nejvyšším cílem svého života a je přátelský ke všem živým bytostem, zaručeně dospěje ke Mně.
Význam
Každý, kdo se chce setkat s Kṛṣṇou, nejvyšší ze všech Osobností Božství, na planetě Kṛṣṇaloce v duchovním nebi a být s Ním důvěrně spojen, musí přijmout za svůj zde uvedený návod, jak jej přednesl sám Nejvyšší. Tento verš je proto považován za esenci Bhagavad-gīty. Bhagavad-gītā je kniha určená podmíněným duším, které jednají v hmotném světě s cílem ovládat přírodu a neznají pravý, duchovní život. Má jim ukázat, jak mohou poznat svou duchovní existenci a svůj věčný vztah s nejvyšší duchovní osobností, a poučit je, jak se vrátit domů, zpátky k Bohu. Tento verš jasně udává proces, kterým lze dosáhnout úspěchu v duchovní činnosti — oddanou službu.
Pokud jde o práci, je třeba všechnu svou energii přeorientovat na jednání spojené s vědomím Kṛṣṇy. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.255) stojí:
anāsaktasya viṣayān yathārham upayuñjataḥ nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate
Nikdo by neměl konat jinou práci než takovou, která je ve vztahu ke Kṛṣṇovi. Té se říká kṛṣṇa-karma. Je možné být zaměstnán různými činnostmi, ale nemá se lpět na jejich výsledku. Někdo například může obchodovat, ale aby tuto činnost změnil v jednání s vědomím Kṛṣṇy, musí obchodovat pro Kṛṣṇu. Je-li Kṛṣṇa majitelem obchodu, má mít požitek ze zisku On. Pokud obchodník vlastní tisíce dolarů a všechny je má obětovat Kṛṣṇovi, může to udělat. Tak vypadá práce pro Kṛṣṇu. Místo stavění velké budovy určené k vlastnímu požitku smyslů může postavit pěkný chrám pro Kṛṣṇu, uvést do něj Božstvo Kṛṣṇy a postarat se o to, aby se Božstvu sloužilo, jak se uvádí v autorizovaných knihách o oddané službě. To vše je kṛṣṇa-karma. Člověk nemá ulpívat na výsledku své práce. Má ho obětovat Kṛṣṇovi a přijmout zbytky po oběti jako prasādam. Když pro Kṛṣṇu postaví velkou budovu a uvede do ní Božstvo Kṛṣṇy, neznamená to, že v ní nemůže bydlet; musí si ale uvědomovat, že jejím majitelem je Kṛṣṇa. To se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Pokud někdo není schopen postavit Kṛṣṇovi chrám, může chrám uklízet. To je také kṛṣṇa-karma. Nebo se může starat o zahradu. Každý, kdo vlastní půdu — alespoň v Indii má i chudý člověk nějaký pozemek — ji může použít pro Kṛṣṇu tak, že na ní bude pěstovat květiny, které pak Kṛṣṇovi obětuje. Může zasít semena keříků tulasī, protože jejich lístky jsou velice důležité a Kṛṣṇa to doporučuje v Bhagavad-gītě. Patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam — Kṛṣṇa chce, aby jsme Mu obětovali lístek, květ, ovoce nebo vodu. Taková oběť Ho uspokojí. A lístkem se zvláště myslí lístek tulasī. Můžeme tedy zasít tulasī a zalévat ji — tak může i ten nejchudší člověk sloužit Kṛṣṇovi. To jsou některé příklady práce pro Kṛṣṇu.
Slovo mat-paramaḥ poukazuje na toho, pro koho je nejvyšší dokonalostí života mít Kṛṣṇovu společnost v Jeho svrchovaném sídle. Nechce dosáhnout vyšších planet, jako je Měsíc a Slunce či nebeské planety, a dokonce ani Brahmaloky, která je v tomto vesmíru nejvýše. Nijak ho to nepřitahuje; láká ho jedině duchovní nebe. A ani tam se nespokojí s pouhým splynutím se září brahmajyoti, jelikož se chce dostat na nejvýše ležící duchovní planetu — Kṛṣṇaloku neboli Goloku Vṛndāvanu. Ví o ní vše, a žádná jiná planeta ho proto nezajímá. Slovo mad-bhaktaḥ vyjadřuje, že se plně věnuje oddané službě, konkrétně jejím devíti procesům: naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání, sloužení Pánovým lotosovým nohám, nabízení modliteb, plnění Pánových pokynů, jednání jako Jeho přítel a odevzdání Mu všeho. Je možné se zaměstnávat všemi devíti způsoby oddané služby, osmi, sedmi nebo i jedním z nich, což každého zaručeně dovede k dokonalosti.
Velice důležitý je výraz saṅga-varjitaḥ. Je třeba se vyvarovat společnosti osob, jež se staví proti Kṛṣṇovi. To se netýká pouze ateistů, ale i těch, které přitahuje plodonosná práce a myšlenková spekulace. Čistá podoba oddané služby je popsána v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11):
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam ānukūlyena kṛṣṇānu- śīlanaṁ bhaktir uttamā
V tomto verši Śrīla Rūpa Gosvāmī dává jasně najevo, že chce-li někdo konat čistou oddanou službu, musí být oproštěn od veškerého hmotného znečištění. Nesmí být ve styku s těmi, kteří propadli plodonosným činnostem a myšlenkové spekulaci. Když takto prostý nežádoucí společnosti a znečištění hmotnými touhami rozvíjí příznivým způsobem poznání o Kṛṣṇovi, nazývá se to čistá oddaná služba. Ānukūlyasya saṅkalpaḥ prātikūlyasya varjanam (Hari-bhakti-vilāsa 11.676) — je třeba myslet na Kṛṣṇu a jednat pro Kṛṣṇu s příznivým, nikoliv s nepříznivým postojem. Kaṁsa byl nepřítel Kṛṣṇy a od chvíle Kṛṣṇova narození neustále různě plánoval, jak Ho zabít. A jelikož se mu to nikdy nepodařilo, bez ustání na Něho myslel. Při práci, při jídle i ve spánku si byl vždy v každém ohledu vědom Kṛṣṇy, ale toto vědomí Kṛṣṇy nebylo pozitivní. Přestože tedy na Kṛṣṇu myslel dvacet čtyři hodin denně, byl to démon a Kṛṣṇa ho nakonec zabil. Každý, koho Kṛṣṇa zabije, samozřejmě ihned dosáhne osvobození, ale to není cíl čistého oddaného. Ten netouží ani po osvobození, ani se nechce dostat na svrchovanou planetu Goloku Vṛndāvanu. Jeho jediným cílem je sloužit Kṛṣṇovi, ať je to kdekoliv.
Oddaný Kṛṣṇy je ke všem přátelský. Z toho důvodu je zde uvedeno, že nemá nepřátele (nirvairaḥ). Jak je to možné? Oddaný, který si je vědom Kṛṣṇy, ví, že jedině oddaná služba Kṛṣṇovi může každého zbavit všech problémů. Zná to z vlastní zkušenosti, a proto chce tento systém jednání s vědomím Kṛṣṇy uvést do lidské společnosti. Dějiny zaznamenaly mnoho příkladů oddaných Pána, kteří pro šíření vědomí Boha riskovali svůj život. Známým vzorem je Pán Ježíš Kristus. Neoddaní ho ukřižovali, ale on svůj život obětoval tomu, aby šířil vědomí Boha. Bylo samozřejmě povrchní si myslet, že ho skutečně zabili. V Indii je také mnoho vzorů, jako Ṭhākura Haridāsa a Prahlāda Mahārāja. Proč tak riskovali? Protože chtěli rozšířit vědomí Kṛṣṇy, a to je obtížné. Osoba vědomá si Kṛṣṇy ví, že když někdo trpí, je to kvůli tomu, že zapomněl na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou. Největším darem, který může člověk dát lidské společnosti, je tedy zbavit svého bližního všech hmotných problémů tak, že ho bude učit o Kṛṣṇovi. Tímto způsobem čistý oddaný slouží Pánu-jeho prostřednictvím je Kṛṣṇa tolik milostivý i k obyčejným lidem. Teď si můžeme představit, jak milostivý je Kṛṣṇa k těm, kteří Mu prokazují službu a riskují pro Něho všechno. Proto je jisté, že se po opuštění těla dostanou na svrchovanou planetu.
Souhrnem lze říci, že Kṛṣṇa projevil dočasnou vesmírnou podobu, podobu času, který pohlcuje vše, i čtyřrukou podobu Viṣṇua. Kṛṣṇa je tedy zdrojem všech těchto projevů. Není to tak, že by Kṛṣṇa byl projevem původní viśva-rūpy či Viṣṇua. Kṛṣṇa je původem všech podob. Existují statisíce Viṣṇuů, ale oddaný se zaměřuje pouze na původní podobu Kṛṣṇy, dvourukého Śyāmasundaru. V Brahma-saṁhitě je uvedeno, že ti, kteří jsou láskou a oddaností poutáni k Śyāmasundarovi, Ho mohou neustále vidět ve svém srdci a nevidí nic jiného. Měli bychom tedy pochopit myšlenku jedenácté kapitoly, kterou je, že podoba Kṛṣṇy je stěžejní a svrchovaná.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k jedenácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o vesmírné podobě.