CS/BG 13.22

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda


VERŠ 22

पुरुषः प्रकृतिस्थो हि भुङ्क्ते प्रकृतिजान्गुणान् ।
कारणं गुणसङ्गोऽस्य सदसद्योनिजन्मसु ॥२२॥
puruṣaḥ prakṛti-stho hi
bhuṅkte prakṛti-jān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya
sad-asad-yoni-janmasu

Překlad slovo od slova

puruṣaḥ — živá bytost; prakṛti-sthaḥ — setrvávající v oblasti hmotné energie; hi — jistě; bhuṅkte — užívá si; prakṛti-jān — vytvořených hmotnou přírodou; guṇān — kvalit přírody; kāraṇam — příčina; guṇa-saṅgaḥ — styk s kvalitami přírody; asya — živé bytosti; sat-asat — v dobrých a špatných; yoni — druzích života; janmasu — ve zrozeních.

Překlad

Živá bytost žije v hmotné přírodě a užívá jejích tří kvalit. To je způsobeno jejím stykem s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních formách.

Význam

Tento verš je velice důležitý k pochopení toho, jak dochází k převtělování živé bytosti z jednoho těla do druhého. Ve druhé kapitole je vysvětleno, že transmigruje z těla do těla, jako když si člověk převléká šaty. Tuto výměnu “šatů” způsobuje její připoutanost k hmotné existenci. Dokud je uchvácena falešným hmotným projevem, musí stále vyměňovat jedno tělo za druhé. Do těchto nežádoucích podmínek je postavena kvůli své touze ovládat hmotnou přírodu. Pod vlivem hmotných tužeb se někdy rodí jako polobůh, někdy jako člověk a jindy jako šelma, pták, červ, vodní živočich, světec nebo šváb. To se děje neustále. A pokaždé si o sobě myslí, že je pánem situace, i když je naopak pod vlivem hmotné přírody.

Zde je vysvětleno, jak se do těchto různých těl dostává — je to následek jejího styku s různými kvalitami přírody. Proto se musí povznést nad tyto tři kvality a spočinout v transcendentálním postavení. To se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Dokud nesetrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy, její hmotné vědomí ji bude nutit přecházet z těla do těla, neboť hmotné touhy má již od nepaměti. To však musí změnit a tuto změnu lze uskutečnit jedině správným nasloucháním — zdroje jejího naslouchání musí být autoritativní. Nejlepší příklad vidíme zde: Arjuna si vyslechne vědu o Bohu od Kṛṣṇy. Pokud se živá bytost odevzdá tomuto procesu naslouchání, pozbyde přání ovládat hmotnou přírodu, které si tak dlouho pěstovala. Postupně a úměrně tomu, jak svou dávnou touhu vládnout bude zmírňovat, začne pociťovat duchovní štěstí. V jedné védské mantře je řečeno, že s tím, jak začne nabývat poznání ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, bude také úměrně vychutnávat svůj věčný, blažený život.