CS/BG 13

From Vanipedia
Jump to: navigation, search
Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA TŘINÁCTÁ: Příroda, poživatel a vědomí
KAPITOLA DVANÁCTÁ KAPITOLA DVANÁCTÁ - KAPITOLA ČTRNÁCTÁ KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
BG-chapter next.png



Prabhupádovy výklady můžete vidět kliknutím na link verše

VERŠE 13.1-2: Arjuna řekl: Můj milý Kṛṣṇo, přeji si dozvědět se podrobně o prakṛti (přírodě), puruṣovi (poživateli), poli a znalci pole, poznání a předmětu poznání.Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Toto tělo se nazývá pole, synu Kuntī, a ten, kdo tělo zná, je nazýván znalec pole.

VERŠ 13.3: Ó potomku Bharaty, věz, že Já jsem také znalcem, a to ve všech tělech. A rozumět tomuto tělu a jeho znalci se nazývá poznání. To je Můj názor.

VERŠ 13.4: Nyní si prosím ode Mě vyslechni stručný popis tohoto pole působnosti, jaká je jeho povaha, jaké u něho nastávají změny, odkud pochází, kdo je oním znalcem pole a jaký má vliv.

VERŠ 13.5: Toto poznání o poli působnosti a znalci pole popsali různí mudrci v různých védských písmech. Zvláště je podáno ve Vedānta-sūtře, se zachováním dokonalé logiky příčiny a následku.

VERŠE 13.6-7: Pět hlavních prvků, falešné ego, inteligence, neprojevená příroda, deset smyslů a mysl, pět smyslových objektů, touha, nenávist, štěstí, neštěstí, souhrn výše uvedeného, příznaky života a přesvědčení — to vše je celkově považováno za pole a projevy vzájemného působení jeho složek.

VERŠE 13.8-12: Pokora, skromnost, nenásilí, snášenlivost, přímost, obracení se na pravého duchovního učitele, čistota, stálost, sebeovládání, zříkání se objektů smyslového požitku, oproštěnost od falešného ega, chápání špatnosti zrození, smrti, stáří a nemoci, neulpívání, nezapletenost s dětmi, manželkou, domovem a ostatními věcmi, vyrovnanost mysli za příjemných i nepříjemných událostí, trvalá a ryzí oddanost Mně, tíhnutí k životu v ústraní, neulpívání na masách lidí, uznávání důležitosti seberealizace a filozofické hledání Absolutní Pravdy — to vše prohlašuji za poznání. Všechno ostatní je naopak nevědomost.

VERŠ 13.13: Nyní vyložím předmět poznání, a když jej poznáš, okusíš věčnost. Brahman, duchovní podstata, jež je bez počátku a závislá na Mně, leží mimo příčinu a následek tohoto hmotného světa.

VERŠ 13.14: Nadduše má ruce a nohy, oči, hlavy, tváře a uši všude. Tak existuje, prostupující vším.

VERŠ 13.15: Je původním zdrojem všech smyslů, a přesto sama smysly nemá. Není poutána, třebaže udržuje při životě všechny živé bytosti. Je transcendentální vůči kvalitám přírody, a zároveň je jejich pánem.

VERŠ 13.16: Nejvyšší Pravda dlí vně i uvnitř všech živých bytostí, pohyblivých i nehybných. Je tak subtilní, že Ji není možné uvidět či poznat hmotnými smysly. Třebaže je velice daleko, je zároveň všem nablízku.

VERŠ 13.17: Přestože se zdá, že Nadduše se dělí mezi všechny bytosti, není nikdy rozdělena. Je jedna jediná. Ačkoliv udržuje při životě všechny živé bytosti, je třeba vědět, že je zároveň také pohlcuje i projevuje.

VERŠ 13.18: Nadduše je zdrojem světla všech svítících těles. Setrvává nad temnotou hmoty a je neprojevená. Je poznáním, předmětem poznání a cílem poznání. Dlí v srdcích všech.

VERŠ 13.19: Takto jsem stručně popsal pole působnosti (tělo), poznání a předmět poznání. Jedině Moji oddaní to mohou dokonale pochopit a tak dosáhnout Mého stavu bytí.

VERŠ 13.20: Věz, že hmotná příroda a živé bytosti nemají počátek. Jejich proměny a kvality hmoty jsou výtvory hmotné přírody.

VERŠ 13.21: Je řečeno, že příroda je příčinou všech hmotných příčin a následků, zatímco živá bytost je příčinou různých strastí a radostí zažívaných v tomto světě.

VERŠ 13.22: Živá bytost žije v hmotné přírodě a užívá jejích tří kvalit. To je způsobeno jejím stykem s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních formách.

VERŠ 13.23: V tomto těle je však ještě jiný, transcendentální poživatel — je jím Pán, svrchovaný vlastník, který dohlíží a dává svolení a který má jméno Nadduše.

VERŠ 13.24: Ten, kdo chápe tuto filozofii týkající se hmotné přírody, živé bytosti a vzájemného působení kvalit, dosáhne osvobození. Již se zde znovu nenarodí, bez ohledu na jeho současné postavení.

VERŠ 13.25: Někteří vnímají Nadduši ve svém nitru meditací, jiní rozvojem poznání a další jednáním bez touhy po jeho plodech.

VERŠ 13.26: Další sice nejsou obeznámeni s duchovním poznáním, ale začínají uctívat Pána, Nejvyšší Osobu, když o Něm slyšeli od druhých. Díky svému sklonu naslouchat autoritám i oni překonávají cestu zrození a smrti.

VERŠ 13.27: Ó nejlepší z Bhāratovců, věz, že vše, co existuje — pohyblivé i nehybné — je pouze kombinací pole působnosti a znalce pole.

VERŠ 13.28: Ten, kdo vidí Nadduši doprovázející individuální duši ve všech tělech a ví, že ani duše, ani Nadduše ve zničitelném těle není nikdy zničena, je tím, kdo skutečně vidí.

VERŠ 13.29: Osoba, která vidí Nadduši rovnocenně přítomnou všude, v každé živé bytosti, se svou myslí nedegraduje. Tak přichází do transcendentálního místa určení.

VERŠ 13.30: Ten kdo vidí, že všechny činnosti provádí tělo, které je výtvorem hmotné přírody, a že vlastní já nedělá nic, doopravdy vidí.

VERŠ 13.31: Když rozumný člověk přestane vidět různou totožnost na základě různých hmotných těl a uvidí, že bytosti jsou přítomny všude, pozná Brahman.

VERŠ 13.32: Ó Arjuno! Ti, kdo mají vizi věčnosti, vidí, že nezahubitelná duše je transcendentální, věčná a nad kvalitami přírody. Ačkoliv je ve styku s hmotným tělem, přesto nic nedělá ani není zapletena.

VERŠ 13.33: Přestože nebe prostupuje vším, vzhledem k jeho subtilní povaze se s ničím nemísí. Stejně tak duše schopná vnímat Brahman se nemísí s tělem, i když v něm setrvává.

VERŠ 13.34: Ó synu Bharaty, tak jako samotné slunce osvětluje celý tento vesmír, jediná živá bytost v těle osvětluje celé tělo vědomím.

VERŠ 13.35: Ti, kdo očima poznání vidí rozdíl mezi tělem a znalcem těla a vědí, jak se vysvobodit z pout hmotné přírody, dosahují nejvyššího cíle.


KAPITOLA DVANÁCTÁ KAPITOLA DVANÁCTÁ - KAPITOLA ČTRNÁCTÁ KAPITOLA ČTRNÁCTÁ