CS/BG 3.40
VERŠ 40
- इन्द्रियाणि मनो बुद्धिरस्याधिष्ठानमुच्यते ।
- एतैर्विमोहयत्येष ज्ञानमावृत्य देहिनम् ॥४०॥
- indriyāṇi mano buddhir
- asyādhiṣṭhānam ucyate
- etair vimohayaty eṣa
- jñānam āvṛtya dehinam
Překlad slovo od slova
indriyāṇi — smysly; manaḥ — mysl; buddhiḥ — inteligence; asya — tohoto chtíče; adhiṣṭhānam — sídlo; ucyate — nazývá se; etaiḥ — těmito všemi; vimohayati — zmate; eṣaḥ — tento chtíč; jñānam — poznání; āvṛtya — zahalující; dehinam — vtělené bytosti.
Překlad
Sídly tohoto chtíče jsou smysly, mysl a inteligence. Skrze ně chtíč zahalí skutečné poznání živé bytosti a zmate ji.
Význam
Nepřítel se zmocnil různých strategických míst v těle podmíněné duše. Pán Kṛṣṇa na ně poukazuje, aby ten, kdo chce nepřítele porazit, také věděl, kde ho najde. Mysl je ústředím všech činností smyslů; proto když slyšíme o smyslových objektech, mysl se obvykle stává zdrojem všemožných představ o smyslovém požitku — a výsledkem je, že se mysl a smysly stávají útočištěm chtíče. Hlavním sídlem těchto chtivých sklonů se potom stane inteligence, která bezprostředně sousedí s duší. Chtivá inteligence ovlivňuje duši, aby si osvojila falešné ego a ztotožňovala se s hmotou, a tedy i s myslí a smysly. Duše přivykne požitkům, které skýtají hmotné smysly, a mylně to považuje za pravé štěstí. Její nesprávné chápání vlastní totožnosti je velice pěkně vyloženo ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.84.13):
yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ
“Člověk, který ztotožňuje své vlastní já s tělem tvořeným třemi prvky, který pokládá produkty těla za své příbuzné a rodnou zemi za hodnou uctívání a který se jde na poutní místo pouze vykoupat, namísto toho, aby se tam raději setkal s lidmi, kteří oplývají transcendentálním poznáním, je na stejné úrovni jako kráva nebo osel.”