CS/BG 4.5
VERŠ 5
- श्रीभगवानुवाच ।
- बहूनि मे व्यतीतानि जन्मानि तव चार्जुन ।
- तान्यहं वेद सर्वाणि न त्वं वेत्थ परन्तप ॥५॥
- śrī-bhagavān uvāca
- bahūni me vyatītāni
- janmāni tava cārjuna
- tāny ahaṁ veda sarvāṇi
- na tvaṁ vettha parantapa
Překlad slovo od slova
śrī-bhagavān uvāca — Pán, Osobnost Božství, pravil; bahūni — mnoho; me — Mne; vyatītāni — prošlá; janmāni — zrození; tava — tvých; ca — a také; arjuna — ó Arjuno; tāni — je; aham — Já; veda — znám; sarvāṇi — všechna; na — ne; tvam — ty; vettha — znáš; parantapa — ó přemožiteli nepřítele.
Překlad
Pán, Osobnost Božství, pravil: Ty i Já jsme prošli mnoha zrozeními. Já si mohu všechna vybavit, ale ty ne, přemožiteli nepřítele!
Význam
Brahma-saṁhitā (5.33) nás poučuje o mnoha inkarnacích Nejvyššího Pána:
advaitam acyutam anādim ananta-rūpam ādyaṁ purāṇa-puruṣaṁ nava-yauvanaṁ ca vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
“Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), který je původní osobou — jež je absolutní, nikdy nepoklesne a nemá žádný počátek. Přestože se expanduje do nekonečně mnoha podob, je stále týž, původní a nejstarší, a vypadá vždy jako mladík. Těmto věčným, blaženým a vševědoucím podobám Pána obvykle stěží rozumějí ti nejlepší védští učenci, ale čistým oddaným jsou vždy zřejmé.”
Dále je v Brahma-saṁhitě (5.39) uvedeno:
rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan nānāvatāram akarod bhuvaneṣu kintu kṛṣṇaḥ svayaṁ samabhavat paramaḥ pumān yo govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
“Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), jenž je neustále přítomen v různých inkarnacích, jako jsou Rāma a Nṛsiṁha, a také v mnoha vedlejších inkarnacích, ale jenž je původní Osobností Božství známou jako Kṛṣṇa a sestupuje také osobně.”
Rovněž ve Vedách je řečeno, že i když je Pán jeden jediný, projevuje se v nespočetně mnoha podobách. Je jako kámen vaidurya, který mění barvy, a přesto zůstává stejný. Všem těmto rozmanitým podobám rozumí čistí oddaní, ale nelze jim porozumět pouhým studiem Ved (vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau). Oddaní, jako je Arjuna, jsou neustálými druhy Pána, a kdykoliv Pán sestupuje, Jeho oddaní-společníci přicházejí s Ním, aby Mu sloužili v různých úlohách. Arjuna je jedním z nich a z tohoto verše vyplývá, že před mnoha milióny let, když Pán Kṛṣṇa vykládal Bhagavad-gītu bohu Slunce Vivasvānovi, byl Arjuna také přítomen, i když v jiné úloze. Rozdíl mezi Pánem a Arjunou je ten, že Pán si mohl onu událost vybavit, zatímco Arjuna nikoliv. V tom se liší živá bytost, nedílná část celku, od Nejvyššího. Třebaže je zde Arjuna nazván mocným hrdinou, který dokáže přemoci nepřátele, nebyl schopen si vzpomenout na to, co se odehrávalo v jeho různých předchozích životech. I když může živá bytost z hmotného hlediska sebevíce vynikat, nikdy se nevyrovná Nejvyššímu Pánu. Každý stálý společník Pána je bezpochyby osvobozenou duší, ale přesto se nemůže Pánu rovnat. Pán je v Brahma-saṁhitě popisován slovem acyuta, neselhávající. To znamená, že nikdy nezapomíná na svou totožnost; ani ve styku s hmotou. Živá bytost tedy nemůže být nikdy rovna Pánu po všech stránkách — ani když je stejně osvobozená jako Arjuna. Přestože je Arjuna oddaným Pána, někdy zapomíná na to, jaká je Pánova přirozená povaha. Oddaný však může tomu, že Pán neselhává, božskou milostí okamžitě porozumět, zatímco neoddaný či démon do tajemství této transcendentální přirozenosti nepronikne. Démonské mozky tedy nemohou těmto popisům Gīty rozumět. Kṛṣṇa si dokázal vybavit, co dělal před milióny lety, ale Arjuna nikoliv, přestože jsou oba svou povahou věční. Zde si můžeme také povšimnout toho, že živá bytost na vše zapomíná, protože mění tělo, ale Pán si vše pamatuje, protože své tělo, které je sac-cid-ānanda, nikdy nemění. Pán je advaita, což znamená, že není rozdíl mezi Jeho tělem a Jím samotným. Vše, co je s Ním spojené, je duchovní, zatímco podmíněná duše se od svého hmotného těla liší. A jelikož jsou Pánovo tělo a Jeho vlastní Já totožné, je Pánovo postavení vždy jiné než postavení obyčejné živé bytosti; dokonce i tehdy, když Pán sestoupí na hmotnou úroveň. Tuto Pánovu transcendentální povahu, kterou sám popisuje v následujícím verši, démoni nemohou pochopit.