CS/BG 5.27-28
VERŠE 27-28
- स्पर्शान्कृत्वा बहिर्बाह्यांश्चक्षुश्चैवान्तरे भ्रुवोः ।
- प्राणापानौ समौ कृत्वा नासाभ्यन्तरचारिणौ ॥२७॥
- यतेन्द्रियमनोबुद्धिर्मुनिर्मोक्षपरायणः ।
- विगतेच्छाभयक्रोधो यः सदा मुक्त एव सः ॥२८॥
- naiva kiñcit karomīti
- yukto manyeta tattva-vit
- paśyañ śṛṇvan spṛśañ jighrann
- aśnan gacchan svapan śvasan
- pralapan visṛjan gṛhṇann
- unmiṣan nimiṣann api
- indriyāṇīndriyārtheṣu
- vartanta iti dhārayan
Překlad slovo od slova
na — nikdy; eva — jistě; kiñcit — cokoliv; karomi — dělám; iti — takto; yuktaḥ — na úrovni božského vědomí; manyeta — přemýšlí; tattva-vit — ten, kdo zná pravdu; paśyan — hledící; śṛṇvan — naslouchající; spṛśan — dotýkající se; jighran — vnímající čichem; aśnan — přijímající potravu; gacchan — jdoucí; svapan — snící; śvasan — dýchající; pralapan — mluvící; visṛjan — vydávající; gṛhṇan — přijímající; unmiṣan — otvírající; nimiṣan — zavírající; api — přestože; indriyāṇi — smysly; indriya-artheṣu — uspokojováním smyslů; vartante — nechť jsou tak zaměstnány; iti — takto; dhārayan — uvažuje.
Překlad
Osoba, která má božské vědomí — třebaže se dívá, poslouchá, dotýká, cítí, jí, chodí, spí a dýchá — si v nitru neustále uvědomuje, že ve skutečnosti vůbec nic nedělá. Ví, že když hovoří, vyměšuje, něco přijímá nebo otvírá či zavírá oči, jsou pouze hmotné smysly ve styku se smyslovými objekty a ona sama stojí stranou.
Význam
Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je bytostně čistý, a tudíž je mimo jakoukoliv práci, která závisí na pěti bezprostředních a vzdálených příčinách: konateli, činnosti, situaci, úsilí a osudu. Je to proto, že je zaměstnaný láskyplnou transcendentální službou Kṛṣṇovi. I když se zdá, že jedná svým tělem a smysly, vždy si je vědom svého skutečného postavení, stavu duchovní činnosti. Pokud má živá bytost hmotné vědomí, jsou její smysly zaměstnané získáváním smyslového požitku, ale pokud má vědomí Kṛṣṇy, jsou zaměstnané uspokojováním Kṛṣṇových smyslů. Každý, kdo má vědomí Kṛṣṇy, je proto vždy svobodný, i když se zdá, že jedná na smyslové úrovni. Činnosti jako hledět a naslouchat jsou dílem smyslů určených k přijímání poznání, zatímco pohyb, mluvení, vyměšování atd. konají smysly určené k jednání. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, není činnostmi smyslů nikdy ovlivněn. Nemůže provést žádný čin jinak než ve službě Pánu, protože ví, že je Pánův věčný služebník.