CS/BG 7.30

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda


VERŠ 30

साधिभूताधिदैवं मां साधियज्ञं च ये विदुः ।
प्रयाणकालेऽपि च मां ते विदुर्युक्तचेतसः ॥३०॥
sādhibhūtādhidaivaṁ māṁ
sādhiyajñaṁ ca ye viduḥ
prayāṇa-kāle 'pi ca māṁ
te vidur yukta-cetasaḥ

Překlad slovo od slova

sa-adhibhūta — a princip vládnoucí hmotnému projevu; adhidaivam — vládnoucí všem polobohům; mām — Mě; sa-adhiyajñam — a vládnoucí všem obětím; ca — také; ye — ti, kdo; viduḥ — znají; prayāṇa — smrti; kāle — v době; api — dokonce; ca — a; mām — Mě; te — oni; viduḥ — znají; yukta-cetasaḥ — jejich mysli zaměřené na Mě.

Překlad

Ti, kdo si Mě jsou plně vědomi a znají Mě, Nejvyššího Pána, jako princip vládnoucí hmotnému projevu, polobohům a veškerým způsobům oběti, mohou Mě, Nejvyšší Osobnost Božství, znát i ve chvíli smrti.

Význam

Ti, kdo jednají s vědomím Kṛṣṇy, nejsou nikdy odchýleni od cesty úplného poznání Nejvyšší Osobnosti Božství. V transcendentálním styku s vědomím Kṛṣṇy je možné chápat, jak je Nejvyšší Pán principem vládnoucím hmotnému projevu a dokonce i polobohům. Díky této transcendentální společnosti se člověk postupně utvrzuje ve svém přesvědčení o Nejvyšší Osobnosti Božství a ve chvílích smrti taková Kṛṣṇy si vědomá osoba nemůže na Kṛṣṇu zapomenout. Tak přirozeně dosáhne planety Nejvyššího Pána, Goloky Vṛndāvany.

V této kapitole se zvláště vysvětluje, jak je možné nabýt úplného vědomí Kṛṣṇy. Prvním projevem je, že se člověk stýká s těmi, kteří toto vědomí již mají. Taková společnost je duchovní a přivádí ho přímo do styku s Nejvyšším Pánem, jehož milostí pak může pochopit, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Zároveň může pravdivě poznat přirozené postavení živé bytosti a porozumět tomu, jak živá bytost zapomene na Kṛṣṇu a zaplete se do hmotných činností. Postupným rozvinutím vědomí Kṛṣṇy v příznivé společnosti mohou všichni pochopit, že kvůli zapomnění na Kṛṣṇu se dostali pod vládu zákonů hmotné přírody. Také mohou dojít k poznání, že tato lidská forma života představuje příležitost obnovit vědomí Kṛṣṇy a že je třeba ji dokonale použít k získání bezpříčinné milosti Nejvyššího Pána.

Byla zde probírána mnohá témata: soužený člověk, zvídavý člověk, člověk, jemuž se nedostává nezbytných hmotných potřeb, dále poznání o Brahmanu, poznání o Paramātmě, osvobození od zrození, smrti a nemocí atd. Ten, kdo je pokročilý v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, o to však nejeví zájem — přímo se věnuje činnostem spojeným s vědomím Kṛṣṇy, a právě tím dosahuje svého přirozeného postavení Kṛṣṇova věčného služebníka. Tehdy ho těší čistá oddaná služba formou naslouchání o Nejvyšším Pánu a Jeho oslavování. Je přesvědčen, že tímto jednáním se mu splní všechna jeho přání. Tato rozhodná víra se nazývá dṛḍha-vrata a je začátkem bhakti-yogy, transcendentální láskyplné služby. To je závěr daný všemi písmy. Sedmá kapitola Bhagavad-gīty tvoří podstatu tohoto přesvědčení.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmé kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o poznání o Absolutním.