CS/BG 9.14

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda


VERŠ 14

सततं कीर्तयन्तो मां यतन्तश्च दृढव्रताः ।
नमस्यन्तश्च मां भक्त्या नित्ययुक्ता उपासते ॥१४॥
satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate

Překlad slovo od slova

satatam — vždy; kīrtayantaḥ — opěvující; mām — Mě; yatantaḥ — usilovně se snažící; ca — také; dṛḍha-vratāḥ — s rozhodností; namasyantaḥ — klanící se; ca — a; mām — Mně; bhaktyā — s oddaností; nitya-yuktāḥ — trvale zaměstnáni; upāsate — uctíváním.

Překlad

Tyto velké duše vždy s velkou rozhodností opěvují Mou slávu, klaní se přede Mnou a tak Mě neustále s oddaností uctívají.

Význam

Mahātmu nelze vytvořit “onálepkováním” obyčejného člověka. Zde čteme, podle čeho se mahātmā pozná: neustále opěvuje slávu Nejvyššího Pána Kṛṣṇy, Osobnosti Božství. Nemá žádnou jinou starost; stále se věnuje oslavování Pána. To znamená, že není impersonalista. Oslavováním se rozumí nutnost opěvovat Nejvyššího Pána, velebit Jeho svaté jméno, věčnou podobu, transcendentální vlastnosti a neobyčejné zábavy. To vše se musí opěvovat. Mahātmā je tedy poután k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Toho, kdo lpí na brahmajyoti, neosobním rysu Nejvyššího Pána, Bhagavad-gītā jako mahātmu neuvádí. V dalším verši ho líčí jinak. Mahātmā je vždy zaměstnán různými činnostmi oddané služby, jež jsou popsány ve Śrīmad-Bhāgavatamu — nasloucháním o Viṣṇuovi a opěvováním Viṣṇua, ne nějakého poloboha nebo člověka. To je oddanost: śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, a smaraṇam — vzpomínání na Něho. Takový mahātmā je pevně rozhodnut získat nakonec společnost Nejvyššího Pána na úrovni kterékoliv z pěti transcendentálních ras. Aby dosáhl tohoto úspěchu, zapojuje všechny činnosti — mysli, těla i hlasu, naprosto všeho — do služby Nejvyššímu Pánu, Śrī Kṛṣṇovi. To se nazývá úplné vědomí Kṛṣṇy.

K oddané službě patří určité stanovené činnosti, které vyžadují rozhodnost — například držet půst v některé dny, jako je jedenáctý den po novu a úplňku (Ekādaśī) a den zjevení Pána. Tato pravidla předkládají velcí ācāryové těm, kdo se skutečně ucházejí o přijetí do společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství v transcendentálním světě. Mahātmové, velké duše, je všechna striktně dodržují, a proto zaručeně dosáhnou vytouženého cíle.

Jak je uvedeno ve druhém verši této kapitoly, oddaná služba je nejen snadná, ale také ji každý může vykonávat s radostnou náladou. Člověk se nemusí podrobovat žádné přísné askezi. Tento život může zasvětit oddané službě, pod vedením zkušeného duchovního učitele, bez ohledu na to, zda je hospodář, sannyāsī nebo brahmacārī — v jakémkoliv postavení a kdekoliv na světě může prokazovat oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství a tak se stát skutečným mahātmou, velkou duší.