CS/Prabhupada 0090 - Systematický manžment - jak jinak vybudujeme ISKCON?
Morning Walk -- December 5, 1973, Los Angeles
Prabhupáda: Všichni náležíme do Krišnovy rodiny, ale musíme také přihlídnout k tomu, co kdo dělá pro Krišnu. Tak jako všichni jsou občany státu. Proč pak někdo dostane vysokou pozici a velký titul? Proč? Protože se mu dostalo uznání.
Sudáma: Ano.
Prabhupáda: Člověk musí nabídnout své služby. Jenom se cítít, že náležíme do Krišnovy rodiny, ale přitom nic pro Krišnu nedělat, to neni...
Sudáme: To není v pořádku.
Prabhupáda: Ne, to není v pořádku. To znamená, že...že velice brzy na Krišnu znovu zapomene. Znovu na Něj zapomene.
Sudáma: Ve skutečnosti tento vliv je velice mocný. Tito lidé zde, přestože jsou součástí Krišnovy rodiny, kvůli tomu, že zapomněli, my jsem také ovlivěni jejich zapoměním.
Prabhupáda: Ano. Zapomění znamená májá.
Sudáma: Ano.
Prabhupáda: Májá je nic. Je zo zapomění. Toť vše. Nemá žádnou podstatu. Zapomění nemá žádný základ. Ale dokud tady je, je to velký problém.
Sudáma: Někteří oddaní se mě občas ptají, proč se někdy necítí šťastní. I když jsou nešťastní, na úrovni mysli, přesto by měli pokračovat ve vědomí Krišny. To jim říkám, že i když jsou nešťastní...
Prabhupáda: Měli bychom však dávat dobrý příklad. Když lidem ukážeme špatný příklad, kdo nás bude následovat? Příklad je lepší než dojem. Proč žiješ venku?
Sudáma: No,
Prabhupáda: (odmlčí se)...posledně bylo moje zdraví tak špatní, musel jsem odsud odjet. To ale neznamená, že opoustím naše Hnutí. Jel jsem do Indie a ozdravoval jsem se. Nebo jsem jel do Londýna. Na tom nic není. Zdraví tedy někdy může...To ale neznamená, že se vzdáme naší Společnosti. Pokud je mé zdraví nestabilní, jedu...mám sto středisek. A nemůžeme opustit tento vesmír, abychom se jeli uzdravit. Musíme zůstat v tomto vesmíru. Tak proč opustit tuto Společnost? (odmlčí se)...Šrí Naróttama dása Thákura. Musíme žít s oddanými. Proč jsem opustil mou rodinu? Protože nebyli oddaní. Proto jsem přišel... Jinak jsem mohl prožít pohodlné stáří. Ne. Neměli bychom žít s neoddanými, ať už v rodině nebo někde jinde. Tak jako Mahárádža Vibhíšana. Jeho bratr nebyl oddaný, a tak ho opustil. Odešel ze Rámačandrou. Vibhíšana. Znáš to?
Sudáma: Ano. H
ridajánanda: Prabhupádo, říká se, že sannjásí by měl žít sám, to znamená, pouze s oddanými.
Prabhupáda: Kdo...! Kde se to říká, že sannjásí by měl žít sám?
Hridajánanda: Mám na mysli, někde ve vašich knihách.
Prabhupáda: Cože?
Hridajánanda: Někde ve vašich knihách. Znamená to s oddanými.
Prabhupáda: Obecně vzato, sannjásí by měl žít sám. Ale jeho povinností je kázat.
Sudáma: To já nikdy nechci přestat dělat.
Prabhupáda: Coto?
Sudáma: Nechci nikdy přestat kázat.
Prabhupáda: Kázání, to si nemůžeš jen tak vytvořit. Musíš kázát podle principů nastolených tvým duchovním mistrem. Nemůžeš si vytvořit svůj vlastní způsob kázání. To je třeba. Musíte mít vůdce. Pracovat pod vedením. Yasya prasādād bhagavat... Proč se to říká? Všude, v každé kanceláři, pracujete pod nějakým šéfem. Musíte ho tedy těšit. To je služba. Dejme tomu, že v kanceláři bude nějaký vedoucí kanceláře. Ale pokud budete dělat věci podle sebe, "Ano, dělám si, co chci," a vedoucí tak nebude moc nadšený, myslíte se, že taková služba je dobrá. Podobně všude máte nějaký druh nadřízeného. Musíme tedy pracovat. To je systematické. Kdyby lidé vyráběli a vymýšleli věci jen podle sebe, nastal by všude chaos. Sudáma: Ano, to je pravda. Prabhupáda: Ano. Teď jsme světovou organizací. Máme svou duchovní stránku a také tu hmotnou. Není to vlastně hmotné. Je to také duchovní stránka, myslím tím systematický manažment. Jak jinak můžeme něčeho dosáhnout? Jako třeba Gaurasundara prodal ten dům, a teď nemůžeme najít ty peníze. Jak je to možné? Nikoho se neptal, nikoho. Prodal dům, a kde jsou ty peníze, to nikdo neví.