CS/Prabhupada 0119 - Duše je věčně svěží



Lecture on BG 2.1-10 and Talk -- Los Angeles, November 25, 1968

Prabhupáda: Ano.

Šrímatí: V jakém věku opouští duchovní duše tělo, podléhá stáří?

Prabhupáda: Ne, duchovní duše nestárne. Tělo se měni, tak to funguje. To bude vysvětleno,

dehino 'smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
(BG 2.13)

Duchovní duše je vždy svěží. Tělo se mění. To musíme pochopit. Tělo se mění. Tomu může každý porozumět. Tak jako ve vašem dětství bylo vaše tělo... Třeba toto dítě má jiné tělo. A až z ní bude mladá dívka, bude mít odlišné tělo. Duchovní duše se však nachází v tomto i v jiném těle. To je tedy důkaz, že duchovní duše se nemění, zato tělo ano. To je ten důkaz. Myslím na moje dětství. To znamená, že jsem ta samá osoba, která existovala v mém dětství, a dokážu si pamatovat, co jsem v dětství dělal za věci. Moje dětské tělo je ale pryč. Už neexistuje. Proto můžeme dojít k závěru, že moje tělo se mění, já však zůstávám ten samý. Není to tak? To je jednoduchý fakt. Toto tělo se změní, ale já zůstavám dál. Možna vstoupím do jiného těla, na tom nesejde, já však zůstávám dál. Tathā dehāntara-prāptir dhīras tatra na muhyati (BG 2.13). Jelikož měníme svá těla dokonce i v současné chvíli, ta konečná výměna těla tedy neznamená, že zemřu. Vstoupím do jiného...To je také vysvětleno, vāsāṁsi jīrṇāni yathā (BG 2.22), vyměním tělo. Předtím, než jsem se stal sannjásím, oblékal jsem se jako gentleman. Teď nosím jiný oděv. To ale neznamená, že jsem zemřel. Ne. Jen jsem vyměnil tělo, toť vše. Převlékl jsem se.