CS/Prabhupada 0145 - Musíme podstoupit určitý druh odříkání
Lecture on SB 3.12.19 -- Dallas, March 3, 1975
Svoboda nepřijde jen tak sama od sebe. Stejně jako když jste nemocní. Jste-li pod nadvládou horečky nebo nějakých jiných bolestivých podmínek, trpíte-li nemocí. Pak musíte podstoupit určité odříkání. Například když trpíte kvůli nějakému boláku na těle. Je to velice bolestivé. Abyste ho odstranili, musíte podstoupit chirurgický zákrok, chcete-li být vyléčeni. Proto je třeba tapasá. To je tapasá. Tapa znamená bolestivé podmínky, tapa. Jako třeba teplota. Jste-li uvrženi do vysoké teploty, 110 stupňů (Fahrenheita, 43 stupňů Celsia), je to pro vás nesnesitelné. Je to velice bolestivé. Dokonce i pro nás Indy - narodili jsme se v Indii, kde je tropické klima - ale přesto stoupne-li teplota nad sto stupňů (37 stupňů Celsia), je to nesnesitelné. Co pak říci o vás? Narodili jste se v jiných teplotních podmínkách. Podobně také nemůžeme snést nízké teploty. Klesne-li teplota pod padesát stupňů (10 stupňů Celsia), je to pro nás nesnesitelné. Najdeme tedy různá klimata, různé teploty. A v Kanadě lidé tolerují teploty čtyřicet stupňů pod nulou. Je to tedy otázka různých podmínek života. My jsme vška podmíněni: vysoké teploty, nízké teploty, silná zima. Můžeme se však přizpůsobit jakýmkoli podmínkám života. To je naše schopnost. V Bengálsku máme jedno přísloví, śarīre na mahāśaya ya sahabe taya saya, což znamená, "Toto tělo je," ja se tu říká, "dokáže tolerovat jakékoli podmínky, když ho k tomu vycvičíte." Není to tak, že když nacházíte v určitých podmínkách, a ty se pak změní, bude to pro vás tak nesnesitelné, že nebudte moci žít. Ne. Když se k tom vycvičíte...Tak jako dnes už tam tam nikdo nechodí. V dřívějších dobách lidé ale chodili do Himálajských hor, kde je velice chladno. A tato tapasja...To je výcvik, tato metoda: ve velkých vedrech svaté osoby či světci kolem sebe vznítili oheň. Už tak byla teplota vysoká, a oni se přesto obklopili ohněm a pokračovali v meditaci. To je tapasja. Takové jsou rysy tapasji. Panuje spalující vedro a oni si k tomu ještě přidají. Nebo v štiplavé, mrazivé zimě, kdy teplota jde pod sto stupňů (37 stupňů Celsia), a oni se ponoří pod vodu a takto ponořeni tam meditují. Toto jsou rysy tapasji. Tapasja. Pro uvědoměni si Boha lidé v dřívějších dobách podstupovali těžké druhy odříkání, a v současnosti jsme tak pokleslí, že nedokážeme tolerovat ani tyto čtyří principy? Je to tak těžké? Navrhujeme určitou tapasju, "Nevěnujte se těmto věcem. Žádný nedovolený sex, intoxikace, pojídání masa či hazard." Toto jsou druhy tapasji k pokroku ve vědomí Krišny. Je to tedy tak těžké? Není to těžké. Může-li se někdo vycvičit natolik, že se dokáže ponořit po krk do vody v štiplavě mrazivé zimě, je pak těžší vzdát se nedovoleného sexu a pojidání masa a intoxikace? Nikde neříkáme, že nemůžete mít sex. Říkáme nedovolený sex. Je to tak obtížné? Doba je však tak pokleslá, že dokonce ani takovou základní tapasju nedokážeme zvládnout. To je ten problém. Chcete-li si však uvědomit Boha, jak se tu říká, tapasaiva, jedině tapasjou, jedině pokáním, ho člověk může pochopit. Jinak ne. Jinak to není možné. Proto se tu užívá tohoto slova, tapasaiva. Tapasā eva: "Jedině tapasjou." Jiná cesta není. Tapasā eva param. Param znamená Nejvyšší. Chcete-li si uvědomit Nejvyššího, Absolutního, musíte souhlasit s podstoupením určíté tapasji. Jinak to není možné. Nějaká předběžná malá tapasja. Jako třeab ekádaší. To je také druh tapasji. Ve skutečnosti byste během ekádaší neměli vůbec jíst ani pít, dokonce ani vodu. V naší společnosti v tomto ohledu ale nejsme zas až tak striktní. Říkáme jen, abyste během Ekádaší nepřijmali žádné obiloviny. Trochu ovoce nebo mléka můžete. To je tapasja. Copak takovou tapasju nemůžeme podstoupit? Nejsme-li připraveni podstoupit dokonce ani takovou velice jednoduše vykonatelnou tapasju, jak potom můžeme očekávat, že půjdeme zpět domů k Bohu? Ne, to není možné. Proto se tady říká, tapasaiva, tapasā eva. Eva znamená určitě. Musí to tak být. A podstupujete-li tuto tapasju, odříkání, jste pak ztroskotanec? Ne, nejste nic takového. Kdokoli zvenku sem může přijít a uvidět naší společnost, naše členy, chlapce a dívky. Lidé říkají, že mají "jasné tváře." Není to tak? Jen se podívejte na ten rozdíl. Jeden kněz v prostém rouše...Cestoval jsem zrovna z Los Angeles na Havaj. A tento kněz ke mně přistoupil v letadle. Požádal mě o svolení, jestli se mnou může mluvit a já jsem svolil. Jeho první otázka byla, "Vidíme, že vaši žáci maji zářivé tváře. Jak se to stalo?" Myslel to upřímně. Co tedy můžeme ztratit? Podstupováním tohoto, odmítáním všech těchto věcí, hříšných činností, se nestaneme ztroskotanci. Můžeme žít velice jednoduchým životem. Můžeme sedět na zemi, můžeme si na zem i lehnout. Nepotřebujeme moc nábytku, ani velké množství nádherných oděvů. Tapasja je tedy potřeba. Chceme-li pokročit v duchovním životě, musíme přijmout určitý druh tapasji. V této Kali juze nedokážeme podstupovat tak těžké drugy pokání jako se v zimě ponořit pod vodu, někdy být pod vodou a někdy nad vodou a u toho meditovat a zpívat Hare Krišna. To není možné. Ale aspoň to minimum. Tapasja tedy musí být. Měli bychom si tedy v tomto verši všimnout, že myslíme-li to s uvědoměním si Boha vážně, musíme přijmout nějakou tapasju. To je potřeba.