CS/Prabhupada 0544 - Zvláště klademe důraz na misi Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura
Dnes, (je) příznivý den našeho předchůdce, duchovního mistra, Oṁ Viṣṇupāda Paramahaṁsa Parivrājakācārya Aṣṭottara-śata Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura Prabhupāda. Poslání Šríly Bhaktisiddhanta Sarasvatí Thákur... Na rozdíl od jeho života, my musíme zvláště zdůraznit misi Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura. Toto místo, Māyāpur, bylo dříve známé jako Miyapura. Většinou je obydlené mohamedáni. Tak či onak se přejmenovalo na Miyapura místo Māyāpur. Stále, lidé velmi pochybují, kde je místo narození Śrī Caitanya Mahāprabhua. A Bhaktivinoda Thákur dělal výzkum, aby našel skutečné místo. Takže pod vedením Jagannātha dāsa Bābājī Mahārāja, tento současný Yogapīṭha bylo potvrzen jako místo narození Śrī Caitanya Mahāprabhua. Takže Bhaktivinoda Thákur zpočátku chtěl vybudovat toto místo velmi skvostně, aby bylo hodné svatého jména Śrī Caitanya Mahāprabhua. A tak začalo toto hnutí pro rozvoj Māyāpuru. Nemohl to dokončit, takže to odevzdal Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākurovi. Takže s jeho úsilím, ve spolupráci s jeho žáky, toto místo se postupně rozvinulo, a naší snahou je také rozvíjet toto místo. Proto jsme nazvali tento chrám Māyāpur Chandrodaya. Máme velké ambice rozvíjet toto místo pěkně a skvostně, a naštěstí jsme nyní spojení se zahraničními zeměmi, zejména s Američany. Velkou touhou Bhaktivinoda Ṭhākura bylo, aby sem přišli Američané, a rozvíjely toto místo, a zpívali a tančili spolu s Indy.
Takže jeho sen, jakož i předpověď Caitanya Mahāprabhua,
- pṛthivīte āche yata nagarādi grāma
- sarvatra pracāra haibe mora nāma
- (CB Antya-khaṇḍa 4.126)
Takže Caitanya Mahāprabhu si přál, aby se všichni Indové zúčastnili.
- bhārata bhūmite manuṣya-janma haila yāra
- janma sārthaka kari' kara para-upakāra.
- (CC Adi 9.41)
To je poslání Caitanya Maháprabhua, para-upakāra. Para-upakāra znamená konat dobro pro ostatní. Samozřejmě, že v lidské společnosti existuje mnoho různých větví jak konat dobro pro ostatní - verejnoprosnešné společnosti - ale více či méně... Proč více nebo méně? Téměř úplně, si myslí, že toto tělo je naše já, a udělat něco dobrého pro tělo je veřejně prospěšná aktivita. Ale ve skutečnosti to není veřejně prospěšná činnost, protože z Bhagavad-gíty velmi jasně chápeme, antavanta ime dehaḥ nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ. Toto tělo je antavat. Anta znamená, že bude končit. Každý ví, že jeho tělo není trvalé, že skončí. Cokoliv hmotné - bhūtvā bhūtvā pralīyate (BG 8.19) - má datum narození, zůstane po nějakou dobu a pak je zničeno. Takže duchovní výchova začíná pochopením, že "já nejsem toto tělo." To je duchovní výchova. V Bhagavad-gítě první příkaz, který dává Kṛṣṇa Arjunovi je ten, že my nejsme toto tělo. Vzhledem k tomu, Arjuna mluvil z tělesné úrovně, tak ho Kṛṣṇa pokáral, že aśocyān anvaśocas tvaṁ prajñā-vādāṁś ca bhāṣase: (BG 2.11) "Arjuna, mluvíš jako velmi učený muž, ale naříkáš nad věcmi, nad nimiž žádný vzdělaný člověk nelamentuje." Aśocyān anvaśocas tvam.
Takže takový druh prospěšných činnostíi týkající se těla, jako nemocnice a mnoho dalších věcí, které jsou nepochybně dobré, ale konečným cílem je vidět zájem duše. To je konečný cíl. To je celý Védsky pokyn. A Kṛṣṇa začíná od tohoto bodu. Dehino 'smin yathā dehe kaumāraṁ yauvanaṁ jarā (BG 2.13).