CS/Prabhupada 0045 - Objekt poznání se nazývá jneyam

Revision as of 23:57, 14 October 2018 by Vanibot (talk | contribs) (Vanibot #0023: VideoLocalizer - changed YouTube player to show hard-coded subtitles version)
(diff) ← Older revision | Latest revision (diff) | Newer revision → (diff)


Lecture on BG 13.1-2 -- Paris, August 10, 1973

Prabhupāda:

prakṛtiṁ puruṣaṁ caiva
kṣetraṁ kṣetra-jñam eva ca
etad veditum icchāmi
jñānaṁ jñeyaṁ ca keśava
(BG 13.1)

Toto je zvláštní výsada lidské bytosti, že může pochopit přírodu, vesmírné projevení a poživatele této přírody, a že může plně obeznámit s předmětem poznání, jñeyam. V poznání existují tři aspekty, jñeyam, jñāta a jñāna. Předmět poznání, poznávající se nazývá jñāta, a předmět poznání se nazývá jñeyam. A proces, pomocí kterého může človek něčemu porozumět, se nazývá jñāna, poznání. Jakmile mluvíme o poznání, musí zahrnovat tří věci: předmět poznání, osobu, která se snaží poznat a proces, pomocí kterého dosáhneme předmětu poznání. Někteří z těchto... Jako třeba materialističtí badatelé, kteří se prostě jen snaži poznat prakriti. Avšak nevědí, jak poznnat purušu. Prakriti znamená užívané a puruša znamená poživtatel. Skutečným poživatelem je Krišna. On je původním purušou. To potrvdí i sám Adžuna: puruṣaṁ śāśvatam. "Ty jsi ten nejvyšší poživatel, purušam." Krišna je poživatel a každý z nás, živých bytosti, a prakriti, příroda, všechno je pro Krišnův požitek. Toto je Krišnovo... A dalším purušou jsme my? My nejsme purušou, jsme též prakriti. Jsme tu, abychom byli požíváníl Avšak v tomto materiálním podmínění se snažíme být purušou, poživatelem. To značí, že když prakriti, nebo živé bytosti, se snaží stát purušou, je to materiální podmínění. Snaží-li se žena stát mužem, není to přirozené, podobně když se živé bytosti, které mají být od přírody požívány... Tento příklad už jsme párkrát použili. Prsty mohou uchopit nějaké pěkné jídlo, ale po pravdě tyto prsty si v této situaci nemogou užívat. Mohou jedině pomoci tomu pravému poživateli, žaludku. Mohou vzít nějaké dobré jídlo a vložit ho do úst, a když pak toto jídlo putuje do žaludku, toto pravého poživatele, pak všechny ty prakriti, všechny části těla, všechny údy těla, cítí uspokojení. Poživatelem je tedy žaludek, ne žádná jiná část těla. V Hítopanišadě, Hítopadéši, najdeme tento příběh, který byl později přeložen a užit jako jedna z Ezopových bajek. Tady je tento příběh: udarendriyānām. Udara. Udara znamená břicho a indriya znamená smysly. Toto je tedy příběh zvaný udarendriyānām. Smysly, všechny smysly se sešly dohromady na jedmom shromáždění. Řekly tam: "My pracujeme tvrdě, smysly..." (stranou) Proč je otevřeno? "My pracujeme" Noha řekla: "Ano, já celý den jen chodím." Ruka řekla: "Ano, já pracují celý den, cokoli tělo řekne, chce-li, abych tady uchopila toto jídlo, abych něco přinesla, vařila. Také vařím." Pak oči řekly: "My vidíme." Každá část těla, každý úd, začal stávkovat řekly, "Už nebudeme pracovat jen pro tento žaludek, který jen jí. My pracujeme a tento člověk, tedy žaludek, pouze jí." Tak začaly stávkovat...Tak jako kapitalista a dělník. Pracující třída jde stávkovat, nepracuje. Všechny tyto údy, části těla, takto stávkovaly, a za dva tři dny se sešly znovu, a ptaly se mezi sebou: "Proč začínáme slábnout? Už nedokážeme pracovat." Nohy také řekly: "Ano, cítíme se slabé." Ruce se též cítily slabé, každý. Co to způsobilo? Ta příčina...Pak žaludek řekl: "Je to způsobeno tím, že já nejím. Chcete-li tedy zůstat silní, musíte mě nakrmit. Jinak...Já jsem tedy poživatel. Vy nejste. Vy máte dodávat věci pro můj požitek. To je vaše postavení." Oni to tedy pochoplli. "Ano, nedokážeme si užívat přímo. Není to možné." Požitek musí přijít skrze žaludek. Když vezmete jednu rasagullu, vaše prsty si jí nedokážou užívat. Vložíte jí do pusy, a když se takto dostane do žaludku, okamžitě získáte energii. Takto si mohou užívat nejen prsty, ale i oči, všechny ostatní části se cítí uspokojeny a posíleny. Podobně pravým poživatelem je Krišna. Krišna říká:

bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
(BG 5.29)