CS/BG 13.21

Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA TŘINÁCTÁ: Příroda, poživatel a vědomí

BG 13.20 - BG 13.22

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda

VERŠ 21

कार्यकारणकर्तृत्वे हेतुः प्रकृतिरुच्यते ।

पुरुषः सुखदुःखानां भोक्तृत्वे हेतुरुच्यते ॥२१॥

kārya-kāraṇa-kartṛtve

hetuḥ prakṛtir ucyate

puruṣaḥ sukha-duḥkhānāṁ

bhoktṛtve hetur ucyate

Překlad slovo od slova

kārya — následku; kāraṇa — a příčiny; kartṛtve — ve tvoření; hetuḥ — nástroj; prakṛtiḥ — hmotná příroda; ucyate — je řečeno, že je; puruṣaḥ — živá bytost; sukha — štěstí; duḥkhānām — a neštěstí; bhoktṛtve — v zakoušení; hetuḥ — nástroj; ucyate — je řečeno, že je.

Překlad

Je řečeno, že příroda je příčinou všech hmotných příčin a následků, zatímco živá bytost je příčinou různých strastí a radostí zažívaných v tomto světě.

Význam

Hmotná příroda je původcem různých projevů těl a smyslů živých bytostí. Existuje 8 400 000 různých druhů těl a tato rozmanitost je výtvorem hmotné přírody. Všechny vznikají jako následek různých smyslových požitků živé bytosti, která si přeje žít v tom či onom těle. Když je potom poslána do různých těl, zažívá v nich různé formy štěstí a neštěstí. Ty jsou dány tělem, nikoliv jí samotnou v jejím přirozeném postavení. Ve svém původním stavu si neustále užívá — to je tedy její pravá pozice. Zde v hmotném světě se nachází kvůli touze ovládat hmotnou přírodu. V duchovním světě, který je čistý, taková touha neexistuje, ale v hmotném světě každý svádí těžký boj, aby pro tělo získal různé radosti. Možná je jasnější říci, že tělo je následek působení smyslů. Smysly jsou nástroje k uspokojování tužeb. Tento celek — tělo a smysly sloužící jako nástroje — poskytuje hmotná příroda, a jak se ukáže v dalším verši, živá bytost je požehnána nebo potrestána takovými podmínkami, které odpovídají jejím dřívějším touhám a činnostem. Hmotná příroda umísťuje každého podle jeho tužeb a činností do různých “obydlí”. Živá bytost je sama příčinou toho, že se dostala do takových podmínek, a je také příčinou požitku či utrpení, které ji provázejí. Jakmile je již v daném těle, dostává se pod vliv přírody, neboť tělo je hmota a jedná podle přírodních zákonů. Tehdy není v moci živé bytosti toto pravidlo změnit. Řekněme, že byla poslána do těla psa — jakmile má tělo psa, musí jednat jako pes. Nemůže se chovat jinak. Je-li v těle prasete, je nucena žrát výkaly a jednat jako prase, a je-li v těle poloboha, musí jednat také podle svého těla. To je zákon přírody. Ve všech případech však tuto individuální duši doprovází Nadduše. To je vyloženo ve védských spisech (Muṇḍaka Upaniṣad 3.1.1): dvā suparṇā sayujā sakhāyaḥ. Nejvyšší Pán je k živé bytosti tak laskavý, že je v podobě Nadduše, Paramātmy, vždy a za všech okolností s ní.

BG 13.20 - BG 13.22