CS/BG 9.26
VERŠ 26
- पत्रं पुष्पं फलं तोयं यो मे भक्त्या प्रयच्छति ।
- तदहं भक्त्युपहृतमश्नामि प्रयतात्मनः ॥२६॥
- patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
- yo me bhaktyā prayacchati
- tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
- aśnāmi prayatātmanaḥ
Překlad slovo od slova
patram — lístek; puṣpam — květ; phalam — ovoce; toyam — vodu; yaḥ — kdokoliv; me — Mně; bhaktyā — s oddaností; prayacchati — obětuje; tat — to; aham — Já; bhakti-upahṛtam — obětované s oddaností; aśnāmi — přijímám; prayata-ātmanaḥ — od toho, kdo má čisté vědomí.
Překlad
Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.
Význam
Pro inteligentní osobu je nezbytné, aby měla vědomí Kṛṣṇy, prokazovala Pánu transcendentální láskyplnou službu a tak mohla dospět do nepomíjivého sídla oplývajícího blažeností, kde bude věčně šťastná. Způsob, jak dosáhnout takového úžasného úspěchu, je snadný a může se o to pokusit i ten největší chudák, kterému chybí jakékoliv předpoklady. Jediným potřebným předpokladem je být čistým oddaným Pána. Nezáleží na tom, kdo a v jakém postavení jsme. Proces není vůbec náročný, Nejvyššímu Pánu můžeme s ryzí láskou obětovat dokonce i lístek, vodu nebo ovoce a On to s radostí přijme. Nikomu tedy není možné zamezit přístup k rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, protože je tak snadné a univerzální. Kdo by byl takový hlupák, že by nechtěl touto jednoduchou metodou nabýt vědomí Kṛṣṇy a tím dosáhnout nejdokonalejšího života, věčného a plného blaženosti a poznání? Kṛṣṇa chce jen láskyplnou službu, nic víc. Od svého čistého oddaného přijme i malý kvítek, ale nechce žádné obětiny od neoddaného. Od nikoho nic nepotřebuje, protože je soběstačný, a přesto ve vztahu plném opětování lásky přijímá to, co Mu nabídne Jeho oddaný. Rozvinout vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší dokonalost života. V tomto verši Kṛṣṇa použil dvakrát slovo bhakti, aby zdůraznil, že bhakti neboli oddaná služba je jediný prostředek, který umožňuje k Němu přistoupit. Nic jiného — například to, že se někdo stane brāhmaṇou, učeným vědcem, boháčem nebo velkým filozofem — nemůže přimět Kṛṣṇu k tomu, aby přijal nějakou oběť. Bez bhakti, která je základním principem, Pána nic nedonutí cokoliv od kohokoliv přijmout. Bhakti je vždy bezpříčinná. Jedná se o věčný proces — přímé jednání ve službě absolutnímu celku.
Pán Kṛṣṇa již stanovil, že je jediným poživatelem, původním Pánem a skutečným cílem všech obětí, a nyní vyjevuje, jaké oběti si přeje. Pokud někdo touží oddaně sloužit Nejvyššímu, tím se očistit a dosáhnout cíle života — transcendentální láskyplné služby Bohu — měl by zjistit, co od něho Pán chce. Ten, kdo Kṛṣṇu miluje, Mu bude dávat vše, co si Kṛṣṇa přeje, a nebude Mu nabízet nic, co si nepřeje nebo oč nežádá. Nelze Mu tedy obětovat maso, ryby či vejce. Kdyby Kṛṣṇa chtěl, abychom Mu tyto věci obětovali, řekl by to. Místo toho výslovně žádá lístek, ovoce, květy a vodu, a o této oběti říká: “Já ji přijmu.” Z toho bychom měli pochopit, že maso, ryby a vejce nepřijímá. Náležitou potravou lidských bytostí je zelenina, obilniny, ovoce, mléko a voda, což určil sám Pán Kṛṣṇa. Pokud jíme cokoliv jiného, nemůžeme Mu to obětovat — Pán to nepřijme. Jestliže taková jídla obětujeme, nejednáme na úrovni láskyplné oddanosti.
V třináctém verši třetí kapitoly Śrī Kṛṣṇa vysvětluje, že jedině zbytky po oběti jsou očištěné a vhodné jídlo pro ty, kdo usilují o pokrok a chtějí se vysvobodit z hmotného zapletení. Ve stejném verši říká, že ti, kdo své jídlo neobětují, jedí pouze hřích. To znamená, že s každým soustem ještě více zabředají do spletitosti hmotné přírody. Oddaný však připravuje chutná a jednoduchá vegetariánská jídla, která s poklonou obětuje před obrázkem nebo Božstvem Pána Kṛṣṇy, a modlí se k Pánu, aby tuto prostou oběť přijal. To mu umožňuje dosahovat stálého pokroku, očistit své tělo a utvořit jemnou mozkovou tkáň, což povede k jasnému uvažování. Nejdůležitější však je, že oběť má být konána s láskou. Kṛṣṇa jídlo nepotřebuje, protože Mu patří vše, nicméně přijme oběť od toho, kdo Ho tímto způsobem touží potěšit. Důležitou součástí přípravy, podávání a obětování jídla je láska ke Kṛṣṇovi.
Impersonalističtí filozofové, kteří si přejí prosadit, že Absolutní Pravda nemá smysly, nemohou tento verš Bhagavad-gīty pochopit. Považují ho za metaforu či za důkaz toho, že Kṛṣṇa, jenž přednesl Bhagavad-gītu, je světskou postavou. Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán, však smysly má a je řečeno, že každý Jeho smysl může plnit funkci kteréhokoliv jiného. To je význam výroku, že Kṛṣṇa je absolutní. Kdyby postrádal smysly, sotva by se o Něm dalo říci, že v plné míře oplývá všemi druhy bohatství. V sedmé kapitole Kṛṣṇa vyložil, že oplodňuje hmotnou přírodu živými bytostmi a dělá to tak, že na ni pohlédne. Podobně je tomu v tomto případě — Jeho poslouchání láskyplných slov, kterými Mu oddaný obětuje jídlo, se vůbec neliší od Jeho jedení a skutečného ochutnávání. To je třeba zdůraznit — díky Jeho absolutnímu postavení je Jeho naslouchání zcela totožné s Jeho jedením či ochutnáním jídla. Tomu, že Nejvyšší Absolutní Pravda může jíst a vychutnávat jídlo, dokáže porozumět jedině oddaný, jenž uznává Kṛṣṇu tak, jak se On sám popisuje, a neuchyluje se k nepatřičným výkladům.