CS/BG 1

Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA PRVNÍ: Pozorování vojsk na Kuruovském bitevním poli

Úvod - KAPITOLA DRUHÁ

Prabhupádovy výklady můžete vidět kliknutím na link verše

VERŠ 1.1: Dhṛtarāṣṭra pravil: Ó Sañjayo, co učinili moji a Pāṇḍuovi synové potom, co se s touhou bojovat shromáždili na poutním místě Kurukṣetře?

VERŠ 1.2: Sañjaya pravil: Ó králi, po zhlédnutí vojska seřazeného syny Pāṇḍua do vojenského šiku přistoupil král Duryodhana ke svému učiteli a pronesl následující slova.

VERŠ 1.3: Ó můj učiteli, pohleď na mohutné vojsko Pāṇḍuových synů, které tak zkušeně seřadil tvůj inteligentní žák, syn Drupady.

VERŠ 1.4: V této armádě je mnoho hrdinných lučištníků, kteří se v boji vyrovnají Bhīmovi a Arjunovi — velcí bojovníci, jako například Yuyudhāna, Virāṭa a Drupada.

VERŠ 1.5: Jsou zde také odvážní a mocní bojovníci, jako je Dhṛṣṭaketu, Cekitāna, Kāśirāja, Purujit, Kuntibhoja a Śaibya.

VERŠ 1.6: Je tu mocný Yudhāmanyu, velice silný Uttamaujā, syn Subhadry a synové Draupadī. Ti všichni jsou velkými bojovníky na válečných vozech.

VERŠ 1.7: Ó nejlepší z brāhmaṇů, dovol mi však, abych tě zpravil o velitelích, kteří jsou zvláště způsobilí k vedení mých vojsk.

VERŠ 1.8: Jsou zde osobnosti, jako například ty sám, Bhīṣma, Karṇa, Kṛpa, Aśvatthāmā, Vikarṇa a Somadattův syn Bhūriśravā, jež vycházejí z boje vždy vítězně.

VERŠ 1.9: Je tu i mnoho jiných hrdinů, kteří jsou připraveni za mne položit život. Všichni jsou vyzbrojeni nejrůznějšími zbraněmi a výborně ovládají vojenskou vědu.

VERŠ 1.10: Naše síla je nezměrná a dokonale nás chrání praotec Bhīṣma, zatímco síla Pāṇḍuovců, pečlivě chráněných Bhīmou, je omezená.

VERŠ 1.11: Vy všichni, jak tu stojíte na svých příslušných strategických místech, ze kterých hrozí proniknutí do vojenského šiku, musíte nyní praotce Bhīṣmu ze všech sil podpořit.

VERŠ 1.12: Bhīṣma, mocný a statečný praotec kuruovské dynastie, potom hlasitě zatroubil na svou lasturu. Vydal zvuk podobný řevu lva, působící Duryodhanovi radost.

VERŠ 1.13: Poté ostatní najednou rozezněli své lastury, bubny, polnice, trumpety a rohy, které dohromady vytvořily burácivý zvuk.

VERŠ 1.14: Na opačné straně, na velkém válečném voze taženém bílými koňmi, zatroubili na své transcendentální lastury Pán Śrī Kṛṣṇa s Arjunou.

VERŠ 1.15: Pán Kṛṣṇa zadul do své lastury zvané Pāñcajanya, Arjuna do své Devadatty a Bhīma, nenasytný jedlík konající skutky, jež vyžadují obrovskou sílu, zatroubil na svou hrozivou lasturu jménem Pauṇḍra.

VERŠE 1.16-18: Král Yudhiṣṭhira, syn Kuntī, zatroubil na svou lasturu jménem Anantavijaya, a Nakula se Sahadevem zaduli do lastur zvaných Sughoṣa a Maṇipuṣpaka. Ó králi, velký lučištník, kterým byl král Kāśī, mocný bojovník Śikhaṇḍī, Dhṛṣṭadyumna, Virāṭa, neporazitelný Sātyaki, Drupada, synové Draupadī a další, jako například syn Subhadry, válečník mocných paží — ti všichni zaduli do svých lastur.

VERŠ 1.19: Troubení těchto lastur bylo ohlušující. Znělo nebem i zemí a otřásalo srdci Dhṛtarāṣṭrových synů.

VERŠ 1.20: Na válečném voze s vlajkou nesoucí znak Hanumāna tehdy Arjuna, syn Pāndua, pozvedl svůj luk a připravil se vyslat šípy. Ó králi, Arjuna pohlédl na Dhṛtarāṣṭrovy syny seřazené ve vojenském šiku a poté řekl Pánu Kṛṣṇovi následující slova.

VERŠE 1.21-22: Arjuna řekl: Ó Neselhávající, zajeď prosím s mým vozem mezi obě vojska, abych mohl spatřit bojechtivé přítomné, s nimiž v tomto velkém střetnutí zbraní musím válčit.

VERŠ 1.23: Chci vidět ty, kteří sem přišli bojovat s přáním potěšit zlovolného Dhṛtarāṣṭrova syna.

VERŠ 1.24: Sañjaya řekl: Ó potomku Bharaty, Pán Kṛṣṇa, jehož Arjuna takto oslovil, zajel s jejich skvělým vozem mezi vojska obou soupeřů.

VERŠ 1.25: V přítomnosti Bhīṣmy, Dṛony a všech ostatních vládců světa Pán pravil: “Jen pohleď, Pārtho, na všechny shromážděné Kuruovce.”

VERŠ 1.26: V řadách obou vojsk Arjuna spatřil své otce, dědy, učitele, strýce z matčiny strany, bratry, syny, vnuky, přátele a také tchány a příznivce.

VERŠ 1.27: Když Arjuna, syn Kuntī, uviděl všechny tyto přátele a příbuzné, přemohl ho soucit a promluvil následovně.

VERŠ 1.28: Arjuna řekl: Ó Kṛṣṇo, při pohledu na mé přátele a příbuzné, kteří přede mnou stojí v tak bojovné náladě, cítím, jak se chvějí údy mého těla a vysychá mi v ústech.

VERŠ 1.29: Třesu se po celém těle, ježí se mi chlupy, luk Gāṇḍīva mi padá z ruky a kůže mě pálí.

VERŠ 1.30: Nemohu zde již déle stát. Zapomínám se a má mysl je zcela vyvedena z míry. Ó Kṛṣṇo, hubiteli démona Keśīho, vidím před sebou jen příčiny neštěstí.

VERŠ 1.31: Nevím, jak může vzejít něco dobrého z toho, když v této bitvě zabiji své vlastní příbuzné, a nemohu si ani přát následné vítězství, království či štěstí, můj milý Kṛṣṇo.

VERŠE 1.32-35: Ó Govindo, k čemu nám bude království, štěstí či dokonce sám život, když všichni, pro něž si je můžeme přát, jsou nyní seřazeni na bojišti? Ó Madhusūdano, stojí přede mnou učitelé, otcové, synové, dědové, strýcové ze strany matky, tcháni, vnuci, švagři a ostatní příbuzní, připravení obětovat své životy a majetek — proč bych je měl chtít zabít, třebaže jinak mohou oni zabít mě? Ó udržovateli všech živých bytostí, nejsem připraven s nimi bojovat ani výměnou za tři světy, o této zemi ani nemluvě. Jaké potěšení získáme, když zabijeme Dhṛtarāṣṭrovy syny?

VERŠ 1.36: Jestliže zabijeme takové agresory, dolehne na nás hřích. Pobít Dhṛtarāṣṭrovy syny a naše přátele proto není správné. Co bychom tím získali, Kṛṣṇo, manželi bohyně štěstí, a jak bychom mohli být šťastní, když zabijeme vlastní příbuzné?

VERŠE 1.37-38: Ó Govindo, k čemu nám bude království, štěstí či dokonce sám život, když všichni, pro něž si je můžeme přát, jsou nyní seřazeni na bojišti? Ó Madhusūdano, stojí přede mnou učitelé, otcové, synové, dědové, strýcové ze strany matky, tcháni, vnuci, švagři a ostatní příbuzní, připravení obětovat své životy a majetek — proč bych je měl chtít zabít, třebaže jinak mohou oni zabít mě? Ó udržovateli všech živých bytostí, nejsem připraven s nimi bojovat ani výměnou za tři světy, o této zemi ani nemluvě. Jaké potěšení získáme, když zabijeme Dhṛtarāṣṭrovy syny?

VERŠ 1.39: Se zničením dynastie zaniká věčná rodová tradice, a zbytek rodiny tak propadá bezbožnosti.

VERŠ 1.40: Ó Kṛṣṇo, potomku Vṛṣṇiho, když v rodině převládá bezbožnost, dochází k mravnímu úpadku žen a následkem znečištění žen přichází na svět nežádoucí potomstvo.

VERŠ 1.41: Přibývání nežádoucího obyvatelstva nutně způsobí pekelný život jak rodině, tak těm, kteří rodinnou tradici ničí. Předkové takových zkažených rodin poklesnou, protože se jim přestane obětovat jídlo a voda.

VERŠ 1.42: Špatným jednáním osob ničících rodinnou tradici, jež způsobuje rození nežádoucích dětí, jsou zmařeny společenské plány i činnosti pro blaho rodiny.

VERŠ 1.43: Ó Kṛṣṇo, udržovateli lidstva, od členů učednické posloupnosti jsem slyšel, že ti, kdo ničí rodinné tradice, vždy obývají peklo.

VERŠ 1.44: Ó, jak je podivné, že se chystáme spáchat tak velké hříchy. Hnáni touhou po královském štěstí chceme zabíjet vlastní příbuzné.

VERŠ 1.45: Bylo by pro mě lépe, kdyby mne Dhṛtarāṣṭrovi synové se zbraněmi v rukách zabili na bojišti neozbrojeného a nekladoucího odpor.

VERŠ 1.46: Sañjaya řekl: Když Arjuna na bitevním poli takto promluvil, odložil luk a šípy a s myslí zaplavenou zármutkem usedl do válečného vozu.

Úvod - KAPITOLA DRUHÁ