CS/BG 4

Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA ČTVRTÁ: Transcendentální poznání

KAPITOLA TŘETÍ - KAPITOLA PÁTÁ

Prabhupádovy výklady můžete vidět kliknutím na link verše

VERŠ 4.1: Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, pravil: Tuto neměnnou vědu o yoze jsem vyložil bohu Slunce Vivasvānovi, Vivasvān ji předal Manuovi, otci lidstva, a Manu ji potom sdělil Ikṣvākuovi.

VERŠ 4.2: Tak byla tato svrchovaná věda získávána v řetězci učednické posloupnosti, a touto cestou ji vždy pochopili svatí králové. Časem však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že původní věda je ztracena.

VERŠ 4.3: Dnes tutéž dávnou vědu o vztahu s Nejvyšším vykládám tobě, protože jsi Můj oddaný a také Můj přítel, a můžeš tedy proniknout do jejího transcendentálního tajemství.

VERŠ 4.4: Arjuna řekl: Bůh Slunce Vivasvān je starší než Ty. Jak mám pochopit, že jsi ho na počátku učil tuto vědu?

VERŠ 4.5: Pán, Osobnost Božství, pravil: Ty i Já jsme prošli mnoha zrozeními. Já si mohu všechna vybavit, ale ty ne, přemožiteli nepřítele!

VERŠ 4.6: Ačkoliv jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nechřadne a ačkoliv jsem Pánem všech živých bytostí, přesto se v každém věku zjevuji ve své původní transcendentální podobě.

VERŠ 4.7: Ó potomku Bharaty, kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, v té době osobně sestupuji.

VERŠ 4.8: Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemy a abych znovu nastolil zásady náboženství, objevuji se věk za věkem.

VERŠ 4.9: Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě. Dospěje do Mého věčného sídla, Arjuno.

VERŠ 4.10: Osvobozeni od ulpívání, strachu a hněvu, zcela zaujati Mnou a nacházející ve Mně útočiště, byli v minulosti mnozí očištěni poznáním Mne samotného, a tak všichni dosáhli transcendentální lásky ke Mně.

VERŠ 4.11: Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí po Mé cestě, synu Pṛthy.

VERŠ 4.12: Lidé zde touží uspět v činnostech prováděných s touhou po jejich plodech, a proto uctívají polobohy. Výsledky plodonosné práce přicházejí v tomto světě vskutku rychle.

VERŠ 4.13: Podle tří kvalit hmotné přírody a práce, která je s nimi spojena, jsem vytvořil čtyři třídy lidské společnosti. A měl bys vědět, že ačkoliv jsem tvůrcem tohoto systému, přesto jakožto neměnný nic nekonám.

VERŠ 4.14: Není žádná práce, která by Mě ovlivňovala, a také nedychtím po plodech jednání. Ten, kdo zná tuto pravdu o Mně, se také nezaplete do reakcí práce.

VERŠ 4.15: Všechny osvobozené duše v dávných dobách jednaly s tímto poznáním Mé transcendentální povahy. Proto bys je měl následovat a konat svou povinnost.

VERŠ 4.16: Dokonce i inteligentní osoby jsou zmateny, když mají rozhodnout, co je čin a co nečin. Nyní ti vysvětlím, co je čin; a s tímto poznáním budeš osvobozen od všeho neštěstí.

VERŠ 4.17: Spletitostem činu je velice těžké porozumět. Proto je třeba dobře vědět, co je čin, co je zakázaný čin a co je nečin.

VERŠ 4.18: Ten, kdo v činu vidí nečin a v nečinu čin, je mezi lidmi inteligentní, a třebaže se věnuje nejrůznějším činnostem, setrvává v transcendentálním postavení.

VERŠ 4.19: Člověk, jehož veškeré snahy jsou prosté touhy po smyslovém požitku, je tím, kdo zná vše. Mudrci ho nazývají konatelem, jehož reakce za práci spálil oheň dokonalého poznání.

VERŠ 4.20: Jak se zříká veškeré připoutanosti k výsledkům svých činností a je vždy spokojen a na nikom nezávisí, nekoná žádnou plodonosnou práci, přestože je zaměstnán nejrůznějšími projekty.

VERŠ 4.21: Takový znalý člověk jedná s dokonale ovládnutou myslí a inteligencí, zříká se veškerého pocitu vlastnictví svého majetku a pracuje pouze pro zajištění nejnutnějších životních potřeb. Když takto jedná, neovlivňují ho reakce za hříšnou činnost.

VERŠ 4.22: Ten, kdo je spokojený s tím, co přijde samo od sebe, nedotčen dvojností, prostý závisti a ve stejném rozpoložení při úspěchu i neúspěchu, není nikdy zapleten, přestože jedná.

VERŠ 4.23: Práce toho, kdo není ovlivněný kvalitami hmotné přírody a setrvává plně na úrovni transcendentálního poznání, se zcela rozptýlí do transcendence.

VERŠ 4.24: Ten, kdo je plně pohroužen v jednání s vědomím Kṛṣṇy, určitě dosáhne duchovního království díky svému dokonalému přispění duchovním činnostem, při nichž je přijímání absolutní a to, co je obětováno, je stejné duchovní povahy.

VERŠ 4.25: Někteří yogīni přinášením různých obětí dokonale uctívají polobohy a jiní přinášejí oběti do ohně Nejvyššího Brahmanu.

VERŠ 4.26: Někteří (bezúhonní brahmacārīni) obětují naslouchání a smysly do ohně ovládání mysli a někteří (hospodáři žijící usměrněným životem) obětují smyslové objekty do ohně smyslů.

VERŠ 4.27: Jiní, kteří chtějí dosáhnout seberealizace ovládáním mysli a smyslů, věnují činnosti všech smyslů a dechu života jako obětiny ohni ovládané mysli.

VERŠ 4.28: Někteří jsou poté, co složili striktní sliby, osvíceni obětováním svého vlastnictví a jiní zase podstupováním přísné askeze, osmistupňovou yogou nebo studiem Ved, kterým usilují o pokrok v transcendentálním poznání.

VERŠ 4.29: Další, kteří tíhnou k procesu zastavení dechu, aby mohli setrvávat v tranzu, obětují pohyb vycházejícího dechu do vcházejícího a vcházejícího dechu do vycházejícího, a tak nakonec zůstanou v tranzu poté, co zastavili veškeré dýchání. Jiní přestávají jíst a obětují vycházející dech do něho samotného.

VERŠ 4.30: Všichni tito obětující, kteří znají smysl oběti, jsou postupně očištěni od reakcí za hříšné činy a po ochutnání nektaru výsledků obětí spějí do svrchované, věčné říše.

VERŠ 4.31: Ó nejlepší z kuruovské dynastie, bez oběti nelze nikdy žít šťastně na této planetě či v tomto životě — a což potom v příštím?

VERŠ 4.32: Všechny tyto druhy obětí jsou schváleny Vedami a všechny vznikají z různých druhů jednání. Budeš-li je jako takové znát, dosáhneš osvobození.

VERŠ 4.33: Ó hubiteli nepřátel, oběť konaná s poznáním je lepší než pouhá oběť hmotného vlastnictví. Všechny oběti činností koneckonců vrcholí v transcendentálním poznání, synu Pṛthy.

VERŠ 4.34: Snaž se poznat pravdu tak, že se obrátíš na duchovního učitele. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Osoby, které znají vlastní já, ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.

VERŠ 4.35: Až od duše znající vlastní já obdržíš skutečné poznání, již nikdy nepoklesneš do takové iluze, neboť díky němu uvidíš, že všechny živé bytosti nejsou ničím jiným než částí Nejvyššího — že jsou Moje.

VERŠ 4.36: Když jsi na lodi transcendentálního poznání, budeš schopen překonat oceán utrpení, i kdybys byl pokládán za nejhříšnějšího ze všech hříšníků.

VERŠ 4.37: Když jsi na lodi transcendentálního poznání, budeš schopen překonat oceán utrpení, i kdybys byl pokládán za nejhříšnějšího ze všech hříšníků.

VERŠ 4.38: V tomto světě není nic tak vznešeného a čistého jako transcendentální poznání. Je to zralý plod veškeré mystiky a ten, kdo dosáhl ve vykonávání oddané služby zralosti, se posléze těší z tohoto poznání ve svém nitru.

VERŠ 4.39: Člověk vyznačující se vírou, který je oddán transcendentálnímu poznání a ovládá své smysly, je způsobilý tohoto poznání nabýt; a jakmile toho dosáhne, rychle pozná nejvyšší duchovní klid a mír.

VERŠ 4.40: Avšak nevědomí a nevěřící jedinci, kteří berou v pochybnost zjevená písma, vědomí Boha nedosáhnou — očekává je pád. Pochybující duši nečeká štěstí ani v tomto světě, ani v příštím.

VERŠ 4.41: Ten, kdo jedná formou oddané služby, kdy se zříká plodů svých činností, a jehož pochyby byly zničeny transcendentálním poznáním, skutečně setrvává na úrovni vlastního já. Tak není poután reakcemi za své činy, uchvatiteli bohatství.

VERŠ 4.42: Proto je nutné utnout pochyby, jež z nevědomosti vyvstaly v tvém srdci, zbraní poznání. Vyzbrojen yogou, vstaň a bojuj, Bhārato.

KAPITOLA TŘETÍ - KAPITOLA PÁTÁ